Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚčet minulosti
19. 01. 2004
3
0
2416
Autor
JITINKA
Ve výparech noci
do stěn se vpíjíš
útěkem sílíš
pohledem slaným zamykám...
únavou z poznání
sklonila jsem se
a napila se
z čistého poháru sebe sama
v době mrtvých andělů
jsem sama se sebou
-tak najednou-
beze strachu
!
Jity, já už fakt nevím, co ti k tomu mám psát, abych se neopakavala. Moc se mi to líbí. Stačí? Na další vysvětlování jsem moc unavená, tak snad jindy. :-) Ale každopádně tipík ***
No, já nevím, myslím,že takhle vyjadřuje přesně to, co jsem chtěla.
Mám už týden hroznou rýmu, a mám pocit, že mi nejdou ani rýmy, ani nerýmy- počkám, až budu bez rýmy, a pak to možná celé zrýmuju a vrátím mezi rýmovamé.........
I zde je nápad. Nápady tedy máš, což je dobrý základ, ale ještě malinko, ještě malinko, aby verše plynuly... Ju? :-)
Jsem si toho plně vědoma. Bylo to takové dílko okamžiku, který byl silnější než já.... myslíš, že bych to měla radši dát mezi nerýmované??? Škoda, že tady není kategorie: velice volně rýmované...
Jinak díky Kolegíčku :-)))))
Ti dám Kolegííííííčku!!!! Jo, hoď to do nerýmovaných, ale ještě ty rýmy, co se tam mezi sebou melou, uprav do plynulé řeči. Příště avi, bych prosil! :-))
Prý můžu do kritiky psát i své pocity..... takhle jsem se cítila minulý pátek - až do morku kosti... ale takto výstižně bych to do slov nezachytila.
To je fajn, díky. Mě tenhle pocit přinesl obrovskou radost. Doufám, že tobě taky :-))))