Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzdušná
20. 01. 2004
20
2
4864
Autor
synáček
V
atomy
rozložen
chtěl bych
se
od nočního vánku
naučit
kouzlu
rozechvění
Vyplnit prostor pak
v němž ukládáš se k spánku
a tiše vyčkat
tvého příchodu
Nemůžeš dělat proti tomu nic
musíš mnou procházet
musíš mě dýchat
musíš mě
přijímat
jako
hostii
Při každém mrknutí
musíš mnou
lehce
vířit
Okolo krku
se ti ovinu
jak z labutěnky peřím
polibkem
nejněžnějších vánků
tvé rty
pohladím
Až
usneš
nejlíbeznějším ze všech spánků
nechám
ti
do vlasů
(až do samotného rána)
neviditelný
padat
hvězdný prach
Ráno pak
až se probudíš
a
potkáme se
opět (anonymně) tam
kde potkáme se dennodenně
budem si možná
o
několik
světelných let
blíž
2 názory
Krásná celá, s kouzelným nábojem lásky uvnitř v duši, která ozařuje celé okolí... obzvlášť se mi líbí první sloka*
I_v_a_n_k_a
29. 08. 2004
To je tak tak tak tak krááásné...
ta nevyhnutelnost Tvé přítomnosti.. v tak krásném provedení.. :o)
:o)
Velice nezna, taji se mi temer dech, citim rozechveni kdyz ji ctu Dekuji Ti a davam veliky TIP
a táto je prekrásná. Vďaka za zážitok! :-)
Presne toto si myslím o láske: človek nemusí byť ani len vzduch, ale zato môže lásku tak, ako je to tu spísané dávať.
Či je odmietaná, či prijímaná: objekt lásky s tým priveľa nenarobí. Koľko lásky voči niekomu pociťuje, záleží (možno) viac dávajúcom, ako na tom druhom. Ten je bezmocný alebo šťastne prijímajúci - hoci dá sa hnevať na to, že ma niekto miluje?, ak milujúci lásku dáva a chce v tom pokračovať.
víš co chci říct, ikdyž to neřeknu. Díky za to, že takovou nádheru můžu číst.
t
a
Každá taková....
ubírá mi dech
a
nutí mě...
přemýšlet...
nad nedosažitelným štěstím...