Reminiscence o horách

Na lyžích až do chalupy

náš první byt, šedivé hory

šedivé a bílé, ostře nehostinné.

Stýská se mi oblých Beskydech

kam ještě stáda vlků nedoběhla

a kde se dalo z vrcholku Čertoryje

jet jako dříví až do údolí.

Ééééj, varuj dušu na dolině.

Černé stíny stromů, záchod

na pavlači, spíme na cizí posteli

krásu tvořím papírovými ubrusy.

Zima je předlouhá. Tak se ti zavrtat 

pod kůži  jak něžný zárodek

a vyklubat se až do jara.

Štíhlými prsty hmatám do strun

rozladěné kytary, mé první

písničky pro děti, které ještě

na srpku měsíce se houpou

a vybírají si

kam se skutálí.

Po letech dlouhé bloudění

v ulicích městečka

s dospělou dcerou

které jsem chtěla ukázat

kde v truhlíku pod oknem

s hlínou za nehty

sázela jsem si sen

o dítěti.

A na vrcholku Čertoryje

můj synek plakal.

Bořili jsme se

do sněhu po pás

po ramena.