Pohádka na dobrou noc

,,Babičko, povíš nám pohádku?'' Škemrají Honzík a Terezka. ,,Ale dětičky, vždyť se budete zase bát! Rozmlouvá jim nápad babička, ,,nechcete radši přečíst o Perníkové chaloupce?''. ,,Ne! Pohádku, pohádku, pohádku!'' Skandují dětičky. ,,Tak dobře a kterou?'' Otáže se babička. ,,Tu o dinodlakovi!'' jednohlasně křičí děti. ,,Tak dobře. Kdysi dávno v prvohorách nebyli lidé. Místo nich chodily po Zemi obrovská zvířata, dinousauři.Jedni z největších byly brontosauři, ale t..'' ,,Babí, já mám hlad!'' ,,Ale Terezko, měla ses najíst dříve, teď už ne, bylo by ti špatně. Napapáš se ráno, ano?'' ,,Tak jo.'' ,,Výborně! Tak kdepak jsem skončila? U brontosaurů, že? Tak brontosauři byly sice jedni z největších, ale byly bíložravý. To znamená, že jedli kytičky a trávu. Existovali jiné druhy brontosaurů, od normálních téměř k nerozeznání a ty se za úplňku měnily na dinodlaky. A o nich vám budu vyprávět. Dinodlaci byly asi 30 metrů dlouzí, tělo měli podobné sedícímu vlkovi, ale neměli srst, měli šupiny. A 20 metrů dlouhý ocas. Na hlavě měli dvě podlouhlá krví zalitá očiska, no hrůza pohledět. Ale co bylo teprve hrozné, byla jejich pusa! Dětičky, to kdybyste viděly tak se strachy pokakáte! Tu pusu měli tři metry dlouhou, plnou vyčnívajích tesáků, ze kterých často tekla krev!'' ,,Babičko, mě se chce čůrat.'' ,,No tak běž a rychle se vrať, ať na tebe nemusíme dlouho čekat!'' když za Honzíkem bouchly dveře babička se zeptala Terezky: ,,Nebojíš se Terezko?'' ,,Ne-e'' odpověděla Terezka. Po 15 minutách začne být babička neklidná ,,Kdepak se nám Honzík schovává? Půjdu se po něm podívat!'' Odejde směr toaleta. Když dorazí na záchod a otevře dveře najde Hozíka, který se klepe v koutu místnosti. ,,Copak je ti? Tobě je zima? Pojď v postýlce se zahřeješ!'' ,,babi, já..'' Ale babička ho už táhne do ložnice. Tam najdou Terezku s vytřeštěnýma očima. ,,Babičko, tam za oknem něco bylo!'' Vykoktá vylekáná holčička. Babička jde k oknu, otevře ho a zařve ,,Jedeš ty potvoro! Ještě jednou a ustřelim ti koule!'' zavře okno, jde k posteli, posadí se a povídá ,,To byl jenom vlk, tady na samotě je jich spoustu, přitahuje je světlo. Zhasneme, ano? Oni dají pokoj!. Sfoukne svíčky, pokoj ozařuje pouze matný sluneční svit, a pokračuje ve vyprávění. ,,Abych nezapoměla, dinodlaci měli na temeni hlavy dvě nastražené uši a na čumáku dvě dlouhá tykadla, těmi kontrolovali co ulovily, aby to nebylo něco jedovatého. To víte v pravěku si nemohli být jisti ani dinodlaci, ne jako teď.'' ,,Teď jsou taky dinodlaci?'' ,,Ale ne ty hlupáčku, teď jsou vlkodlaci, potomci dinodlaků. A nepřerušujte mě! Tak když nastal úplněk brontosauři vylezli ze svých doupat a začali se měnit, při tom řvali, trhali sebou, hlava se jim zvětšovala, z pusy tekly sliny, tělo se zmenšovalo, váleli sebou po zemi a na zádech rostl hrb, kam ukládali vysátou krev. Když se změnily, nejdřív zařvaly na měsíc, nadávali mu za svůj úděl. To řvaní také varovalo ostatní živočichy, že dinodlaci jsou na lovu a mají hlad. Pak se vydali hledat kořist. Například T-rexe, nejradši měli jejich hnízda! Snědli mámu a tátu a vysáli vejce.'' HAAUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU ozvalo se zvenku, podle intezity to bylo hodně blízko. ,,Babí, co to bylo? Já mám strach'' ozvala se Terezka. ,,Já taky!'' přidal se rozklepaný Honzík. ,,Ach jo, tak počkejte, hned jsem zpět.'' řekne babička a odejde. Po chvíly je slyšet bouchnutí domovních dveří. HAAAUUUUUUUUUUU ozve se znovu. ,,Kam šla babička? Zeptá se Honzík ,,já nevím, ale asi zavolám mamince ať si pro nás přijede! Ale až zítra, teď tu není signál'' Odpoví Terezka, když se ozve zvuk nabíjení brokovnice a následný výstřel. HAAAAAAAAAAAAAAAAAAU. Je slyšet bolestný řev. Pak je ticho. Za pár minut opět bouchnout domovní dveře po chvíly vejde do pokoje babička, za ní jsou krvavé šlápoty. ,,Svině, takhle řádily naposled před měsícem, za úplňku, jako teď. Jó to sme si užily! Už je pozdě děti, pojďte spát, pohádku vám dopovím zítra.'' ,,Tak dobře, dobrou noc'' Odpoví děti. Babička odejde z místnosti, zavře dveře. Děti beze slova a s vytřeštěnýma očima zalezou do postele a poslouchají ticho, vyrušené občasným zavytím nebo zahoukáním sovy. Asi za půl hodiny se škvírou pode dveřmi rozlije matné světlo a ozve se nezřetelný šepot a vrčení. K smrti vystrašené děti občas zaslechnou nějaké slovo: ,,už se těšim, vrrrr, chhrrrrr, změníme je? VRRRr, asi jo, potřebujeme dědice naší farnosti, vvrrrrrrrvvrrvchr a navíc vlkodlaků je už málo! Tak dobře, vvvvrrrrrrrrrrrrrrrrrr'' Dveře se prudce rozletí a v nich stojí dva vlkodlaci ,,Těšte se dětičky, teď zažijete to samé jako T- rexové v pravěku, HAHAHAHA! Vrrrrrrrrrrrrr''