(2. část)

- - - - 2. - - - -

        Demonstrace mě po minulé zkušenosti začaly opravdu bavit, tak jsem si z nich udělala koníčka. Chodila jsem na ně snad obden a nevybírala jsem, co se na nich bude dít, šlo mi všechno – držela jsem transparenty, připoutávala se k McDonaldu, ke stromům, k temelínu,... Ostatní demonstranti mě ale neměli moc rádi, nechápu proč. Dospělo to až tak daleko, že například na jedné proti zbytečnému zabíjení zvířat mě zmlátili tak, že jsem měla monokl, natrhlý ret a krásný nový pravý norkový kožich, ve kterém jsem tam byla, byl na vyhození.

Byla jsem už ale zvyklá na lecos, tak jsem se nevzdala a dál se prodírala před televizní kamery. Občas jsem ale měla problémy, na kterou stranu se přidat, váhala jsem třeba když proti sobě šli anarchisti a nacisti – s oběma jsem zažila tolik krásných protestů... Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem přesně po půlhodině nenápadně přeběhla z jedné přední linie do té protější. Brzo jsem ale zjistila, že to nebyl nejlepší nápad, hned další večer si na mně počkali 4 opravdu radikální nacisti, kteří si mě všimli v anarchistické skupince, a když jsem se po jejich inzultaci odpotácela ke svému domu, vyskočili z podchodu 3 anarchisté a taky mi dali co proto.