Mám vůbec přátele?

Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Pak-li se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou.

Lucius Annaeus Seneca

         Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou. Když jsem si přečetl tento citát, tak mě tak nějak přepadl smutek. Nevěděl jsem proč, a tak jsem se nad tím zkoušel zamýšlet a uvědomil jsem si, že vlastně nevím, zda nějaké přátele mám… Někoho, kdo se mnou mluví otevřeně jako sám se sebou. Myslím, že ne!

         Jistě znám spoustu skvělých lidiček, s kterými je dobře a s kterými si vždycky rád popovídám, ale to jistě není to, o čem se píše v citátu. Dokázal by se mnou někdo z nich mluvit, jako sám se sebou? Svěřit mi, co je trápí? Myslím, že nikoho takového nemám.

Přítel - někdo, před kým je možné myslet nahlas.

Ralph Waldo Emerson

         Existují dvě možnosti, buď mi nikdo z nich nic neřekne, protože mají strach, že nejsem dostatečně důvěryhodný a tím pádem ani jejich přítel, aby se mi svěřili, nebo nevěří, že jsem dostatečně silný, abych jim dokázal pomoci nést jejich bolest. Když se nad tím zamyslím, tak z toho vlastně vyplívá jen jedna možnost, prostě mi nevěří.

Před navázáním přátelství rozvažuj, po navázání věř.

Walther von der Vegelweide

         Na čem jiném by ale mělo být založeno přátelství, než na vzájemné důvěře? Je snad nějaká jiná možnost? To, že budu s lidmi, s kterými mi je dobře, přece nestačí, mělo by v tom být něco mnohem víc! Něco, co přátelství povyšuje nad obyčejné potkání dvou lidí, kteří jsou si sympatičtí. A to podle mě dělá právě důvěra.

         Snažím se lidem, které za své přátele považuji vylít své srdce od bolesti, ale když o tom tak přemýšlím, tak mě napadá, že oni nedělají to samé možná z důvodu, že o to, abych to dělal vlastně nestojí… Asi bych měl více přemýšlet nad jejich nonverbálními vzkazy, než sobecky jen nad sebou samým…

Sobectví je jed každého přátelství.

Honoré de Balzac

A na závěr bych přidal ještě jeden citát, který považuji za pravdivý:

Přátelství ženy k muži je slepá ulička, do které je vehnalo zklamání v lásce.

Charles Dickens