Starý muž

Šel a jeho kroky ubíhaly stejně pomalu jako minuty tohoto světa. Brouzdal spadlým, zbarveným listovím a v hlavě měl melancholické nejasno.

         Ulice, po níž Muž kráčel, byla jedna z těch, o které byste si pomysleli, že poslední její modernizace proběhla po první světové válce. Zdi sotva stojících domů byly promoklé a oprýskané, vjezdy do dvorů těchto stařečků tak temné, že se člověkovi až hrdlo svírá,   jako pohled do chřtánu vyhaslé sopky. Každý člověk, postava, tvor, kdož jej míjel byl s tváří jaksi skoro vytesanou ze skály, s pohledem kalným a bezvýrazným, hledícím na vlastní prázdnotu před sebou choulící se na chodníku. Na svou samotu a bezradnost, utrpení a zkrvavenou touhu. Ztracené ideály a krásu světa.

         Je zvláštní, co všechno může člověk uzřít v tom prostoru pohledu, kdy už se díváte, ale kdy ještě váš pohled nezachytil cíl vašeho podnětu. Zkrátka to, co uvidíte na půli cesty, i když je to jen zlomeček milióntiny vteřiny, může se vám na imaginárním plátně promítnout celý život, svět, vesmír, krásy i zla zeměkoule, myšlenky minulé, současné i budoucí…

         Ulice, po níž šel, a pozoroval ty postavy ukrádající se do tmy, však nebyla pouze rájem pesimismu. To, co jí dávalo až majestátnou hrdost, že zrovna ta ulice je tou ulicí a ne žádnou jinou, bylo to, že byla lemována mohutnými, vysokými a, skoro by se chtělo říct, moudrými stromy. Jejich dětství proběhlo dávno dřív než dětství toho nejstaršího kmeta z této oblasti.

         Procházel ulicí, podzimní slunce sem tam prosvitnuvší přes husté koruny listnáčů štíplo ho příjemně do tváře a připadal si neskutečně volný. To potřeboval-cítit se volný… V otrhaných hadrech a děravých botách, s monoklem pod okem, s žaludkem již dlouho prázdným, s příjemně svraštělým čelem z důvodu slunce, kráčel dál někdy někoho pozdravší ke svému cíli.

         Přemýšlel o všem, i o tom, o čem se mu ani nesnělo. I o tom, o čem se mu ani nesmělo snít. S rukama v marně prázdných kapsách prochází náš hrdina touto ulicí, z krabičky vytahnuvší cigaretu pozdraví kolemjdoucího přítele, a přemýšlí nad tím, co právě chtěl by zakřičet. Jeho hlava přeplněná myšlenkami jak přehrada zadržující povodeň  je plná k prasknutí, to obrovské pnutí vyvolané různými událostmi-červánky, stoleté duby, zpěv ptáků, přítel, kterého pozdravil,            ale odpověď nepřišla, ni náznakem oka, ni pozvednutím ruky, ničím-…se nedá vydržet!

         Dojde až na kraj usínající řeky, od které se jako od velkého zrcadla odrážejí neskutečné barvy podzimního pozdního nebe a věže města za zády. Sedne si do listí pod jeden z dubů, vytáhne další cigaretu a nechá si připálit od kolemjdoucího svědka této skutečnosti. Pozoruje rybáře, jak se nad jejich hlavami vznášejí obláčky tabákového dýmu, jak pod jejich klidnými pohyby praskají popruhy židliček, sleduje souboj člověka s přírodou, kdy jeden z rybářů zápolí s ulovenou rybou, boj o život…

         -Je to jako se mnou-,pomyslí si,-ta ryba udělala chybu a její nespoutaná svoboda je fuč!Jó, za chyby se musí platit, rybo, já jsem se taky nechal ulovit na pečený holuby do pusy! Jenže ty máš to štěstí, rybo, že tebe rybář odhákne, a jsi zase svobodná jako před těmi pěti minutami, kdy jsi se nechala polapit. Mě to stálo dvacet let svobody, rybo…dvacet let..

         Po utrápených vráskách začínají stékat slzy starého muže. Bere hlavu do drsných dlaní, vánek mu pročísává zšedivělé vlasy a jeho tělo začínají pokrývat červenožluté listy mohutného stromu. Celý déšť listoví začíná pokrývat starcovo zubožené tělo, hlava mu pulzuje, ruce se třesou, pomalu přestávají zakrývat tvář a s klidem sjíždějí po bocích až na zem. Slzy přestaly téct, hlava přestala pulzovat, myšlenky odešly a jen šedivé vlasy dál rozdmychává podvečerní vánek…

         Přikryt lupenovou pestrobarevnou peřinou, s mokrými tvářemi a bez tepu leží stařec na břehu řeky, ve které se odrážejí věže velkoměsta za jeho zády, nad kterou se prohánějí poslední červánky dnešního večera a nad kterou pomalu mizí jeho duše. Jen ta alej majestátných stromů tu pořád stojí a rozhazuje dál své barevné pozdravy podzimu…