Pád hvězdy

Když pod obloukem nebeským,

pod tisícem jasných hvězd,

tam někde dole, hluboko pod obzorem,

pod stromem (na měkké podušce) sedí...

...chudý otrhanec,

jenž ale stejně bohatší než já se zdá.

To najednou při pohledu do výše,

kam jeho pohled ve víře se vrhá,

tam mezi černé jiskry jeho snění,

jen malá hvězda z vesmírného prachu

pádem raněného koně k Zemi se řítí.

Ohnivým ohonem stavení kolem rozsvěcí

a s jediným pohledem na kámen dopadá -

o který tříští se i její síla bezedná.

Doufám jen, že stihl si  ten člověk  starý

v tom spěchu něco od ní přát.

Snad aby nebyl její pád

jen pouhým rozmarem nočního nebe,

aby si nechtěla jen s chudáky hrát.