Vášnivá cyklistka

Vášnivá cyklistka

      V naší rodině se příliš nesportovalo. Když už, tak rekreačně. Maminka dávala přednost posezení na zahradě či poležení na válendě se vzpíráním knihy. Tatínek zase rád něco kutil vleže pod autem. V zimě jsme párkrát vyrazili na běžky a v létě na přehradu.

      Jaké bylo ale překvapení, když se maminka jednoho dne rozhodla, že se koupí jízdní kola. Alespoň dvě. Abychom se na nich mohli všichni včetně bratra vystřídat. Čtyři kola pro celou rodinu jsme si nemohli dovolit. Ale i tak to byla od maminky nečekaná sportovní aktivita.

      “Musíme začít něco se sebou dělat!” prohlásila rezolutně.     “Cyklistika je zdravá a prospěšná věc. A já navíc potřebuji shodit pár kil.”

      Tatínek neskrývajíc překvapení s jejím návrhem souhlasil.

Dvě štangle loveckého salámu a láhev domácí slivovičky věnované vedoucímu Sportu zajistilo koupi dvou skládacích kol značky Eska z podpultu. Maminka si zakoupila také slušivou sportovní soupravu a výletům do přírody nestálo nic v cestě. Poctivě jsme se o kola střídali. Většinou jsme ale jezdili já a bratr, nebo tatínek a bratr, nebo tatínek a já.

      Maminka stále častěji vyrážela na cyklistické túry sama. Před vytažením kola z kůlny se vždy upravila, navoněla, učesala a s úsměvem a slovy :”Jdu se projet,” opouštěla většinou tak na dvě, tři hodiny rodné hnízdo. Z projížďky se pak vracela evidentně nadšena, se zdravou barvou ve tváři a výborně naladěna.   Neodradilo ji ani horší počasí.

      Sportování jednoznačně přispívalo k spokojenější domácí atmosféře. Už se neřešilo, co se bude o odpoledním víkendu dělat. Bicykly byly v permanenci.

      Jednou takhle maminka zase vyrazila na kolo. Bylo příjemné sobotní odpoledne a tatínek popíjel kávu a četl si Technický magazín.

      Zazvonil telefon, tatínek ho zvedl, přestavil se a ve sluchátku se ozval ženský hlas:” Pane Charváte, tady Matějíčková. Manželka Karla Matějíčka.”

      ??? “A co si přejete paní Matějíčková?”

      Žena nervózně pokračovala:” Chtěla jsem Vám oznámit, že   vaše žena má poměr s mým manželem.”

     “Opravdu? A voláte vůbec správné číslo paní Matějíčková? Jste si tím jistá?”

      “Ano, trvá to už několik měsíců.”

      “To mě překvapuje, já jsem na své ženě nic nepozoroval. A jak jste na to přišla?” zajímal se s klidem tatínek.

      “Manžel se změnil. Poslední dobou je jak v transu. Začal se usilovně starat o svou zahrádku. Před tím o ní takový zájem nejevil. Opravil dokonce i zahradní chatku a začal tam trávit stále více času, přitom mě tvrdil, že tam chce být sám a že ho samota mezi záhony uklidňuje. Začal pěstovat růže, ale mě jich domů moc nepřinese. Přitom jsem se všimla, když ho k jeho nelibosti na zahrádce navštívím, že je pravidelně stříhá. A pak mi jedna kolegyně vyprávěla, jak ho viděla nést pugét do obchodu, kde pracuje Vaše žena. Prý to tam teď vypadá jak v KVĚTINÁŘSTVÍ a né v TEXTILU.”

      “Ano, Hanička má květiny ráda. Já na jejich nošení bohužel moc nejsem, tak to jsem rád, když mi říkáte, že jí je někdo nosí pro radost.”

      Žena na telefonu se na chvilku odmlčela, pak vyštěkla: “Ale Vy mi nerozumíte, ověřila jsem si, že můj muž nosí ty kytky Vaší ženě, protože se pak spolu tajně schází!”

      “Ale paní Matějíčková, vy to vidíte příliš v živých barvách. Co je špatného na tom, když dá nějaký muž pěkné ženě kytici?”

      “Pane Charváte, nechápu, že Vás nezaráží a nevadí Vám, že nějakej cizí mužskej nosí VAŠÍ ženě květiny. Má je nosit domů, a to ho ani nenapadne. Vy nežárlíte?”

      “Budete se divit, ale nežárlím. Říkám si, že žárlivost je neúcta k osobě, kterou milujeme,” pokračoval tatínek s naprosto nevzrušeným hlasem a nadhledem jemu vlastním.

      Hlas ve sluchátku nabýval vyšší tóniny: ”Pak Vás ale musí zajímat, co dělá Vaše žena teď. Právě teď je totiž s mým manželem v zahradní chatičce a patrně zkouší kvalitu té nové válendy, kterou tam můj muž nastěhoval. Prý proto, aby si mohl po trhání plevele a okopávání záhonů dáchnout.”

      Na straně volající bylo cítit očekávání reakce na právě vynesený trumf.

      “Milá paní, asi Vás budu muset zklamat,” reagoval tatínek hlasem, v kterém zaznívalo cosi jako lítost nad tím, že nemůže dát bližnímu svému za pravdu,” ale moje žena teď právě sedí v obýváku v křesle a dívá se na televizi...”

       Chvíli bylo nevěřícné ticho a pak se žena rozeštkala: “ Vy jste ještě horší než ona, protože jí kryjete!” a zavěsila.

       Tatínek se opět ponořil do nedočteného článku o budoucnosti informačních technologií.

       Když se maminka vrátila z vyjížďky, dávno na telefonát zapomněl.

      Od té doby ale maminčino cyklistické úsilí polevilo, až jednoho dne oznámila, že skládačka je moc těžká a nepraktická a hodí se spíš pro děti a kratší úseky.

       “Vidíš Haničko, myslel jsem si, že ti to sportovní nadšení dlouho nevydrží, ale je fajn, že děcka mají kola,” nechal se slyšet tatínek.

       “A ty se mi líbíš i s pár kily navíc.”