Věčný sen

VĚČNÝ SEN

    Stojí proti sobě jako dvě sochy z mramoru. Těly se nedotýkají, ale jejich oči jsou do sebe vklíněny tak pevně, až mi z toho silného pouta přechází mráz po zádech. Pohled, který by vydržel i hněv bohů! Nevšímají si ničeho, ani drzého větru, který si pohrává s jejich vlasy a nemilosrdně jim je cuchá do slepených pramínku, aby se už nikdy nemohly rozmotat. Aby navždy zůstaly ve stejném zmatku jako jejich dva majitelé.

    I přestože jsou dnes jejich těla stará a seschlá, chvějí se vášnivou touhou jako před mnoha lety. Avšak jako by jejich mysl zároveň svazoval nesmyslný strach, který mezi ně staví neviditelnou a nekonečnou zeď. Vidím jejich ruce, jež se proti sobě vzpínají, … ale nikdy se nemají dotknout. Vidím jejich napřažené nohy, jako by toužily udělat ten osudový krok, který je od sebe dělí, … ale nikdy nemá být dokončen. Vše je tak zoufalé a marné … Dívají se na sebe z blízkosti, jež vyráží dech, a přesto je od sebe dělí víc, než si obyčejný člověk dovede představit. Vodopád nedorozumění, strachu a nejistoty. Nespojují je žádné činy, jen nic neříkající slova, která měla naznačit ten podivný cit, jenž v jejich srdcích zažehává jiskru ohně rychle se měnící ve stravující plamen. Oba odsouzeni k samotě jen z nedostatku sil říct, co znamená zvláštní pohled vysílaný zpod přimhouřených očí a jemný úsměv lehce zčervenalých tváří. Mohli mít vše, co si člověk plný ideálů může přát, ale nakonec zavrhli svá přání jen proto, že nenašli odvahu k jedinému kroku vpřed. A tak se již přes padesát let na sebe takto dívají. A ani jednou jejich oči ještě neztratily ten nádech něžných citů. Jsou si tak blízko jednoho dotyku a tak neuvěřitelně daleko zároveň.

    Po tváři jim stéká jedna jediná slza, jako by chtěla říct, že …

    Kdesi nad jejich strnulými hlavami zazní hrom a po něm je ozáří fialové světlo blesku. Oba sebou prudce trhnou, jako by se probudili z dlouhého snu. V jejich očích se mihnou útržky prožitých zážitků, kolik smutku a radosti … A opět pohasnou. Naposledy se na sebe podívají, snad sbírají odvahu, ale … V tu chvíli se od sebe odvrátí a odejdou. Každý jiným směrem. Za životy, které si nikdy nevybrali.

    Navždy zůstanou dvěma oddělenými světy bez mostu, dvěma řekami, jejichž proud se nikdy nemůže spojit v jeden společný.