holanovská káva je pro mne vlastně oceněním...
ale tohle je už hodně dávno... moje poetika je už jinde
přesto moc díky za zastávku.
hmmm, hmmm....jsi jeden z autorů, které občas podezřívám, že sami nevědí, o čem píší. Je to dobré, leč holanovskou kávu já nepiji :-)
Vlajkonoši zkamenělin otvírají dějství mízy
-TIP
Doslova z toho vytéká plno nálad. Tip
Ano, tvůj postoj je naprosto odpovídajcí intelktuální pozici, která žádá: ...ale mi přece musíme porozumět dílu skrze slova. Vím; vždyť tam nic jiného není... než slova. Jenže slova se skládájí do vyšších celků, které už né vždy je možné zasadit do výkladového slovníku... né vždy je možné dohledat. Ty poznámky (Eliotovi), jsou dalším rámcem díla a jestli ty máš dojem, že jsou jenom povýšeneckou pózou, tak já nikoli.
To co jsem napsal, je moje vlastní a nikoho jiného. Kdyby jsi měla alespoň minimum erudice, tak mi řekneš, že v české prostředí tomuhle odpovídá spíš Jiří Kolář. Narážím na odsazení, přímou řeč...
Anebo že by to byl ten kouř, který tě přivedl k Eliotovi?
A to by mě ještě zajmalo s kým mám tu čest:))) Díval jsem a vím:) Tak s kým pak - provokatére/ko:)
Hmmm... ten Eliot je tady dost čitelný...co takhle něco vlastního?
Stále u tohoto autora (míněno Eliota) váhám, zda psal z Pustinu s horlivým narcisistním zaujetím a nebo jak tvrdí v jednom ze svých (sebeospravedlňujících) esejů z čirých důvodů býti oním médiem zprostředkovávajícím tradici (ukrytou ve všech narážkách vyskytujících se v Pustině)
Alespoň se k ní uvolil sepsat komentář (pro ty hloupé nechápavé čtenáře neschopné stát se "pravými básníky")....
netrpím mořskou nemocí
Rozi je mi odporná, Rozi -
vypadalo by to, že jsem neodpověděla ...
nebo ano?
Vypadalo by to, že jsi odpověděla:) Já si pamatuji, že jsi mi psala..:) Mám přehled o tom kdo mi píše:)))) vzhledem k tomu, že až na výjimky je komunikace spíš sporadická...
Dyť i tohle jsi mi mohla poslat soukromě:)
Ano. Zajímavá - bezpochyby.
Ale...: technická:
pozor na přehršel přívlastků - hlavně genitivních (nejlacinější způsob ozvláštňování textu; ale to asi víš... tak proč jich je tam v prvních třech strofách tolik? např.: Vlajkonoši zkamenělin otvírají dějství mízy ... no.)
Každopádně genitivní metafory najdeš i v tiskem publikovaných textech běžně, takže je to na tobě...
Ale obecně platí, co zde píšu.
pozdravy tomu u kormidla :)
Marťo:))
jojo... věnováno někomu, kdo je mi velmi blízký:)
Kurzíva je proto, že do textu vstoupil mluvčí sám...
Další věc: no vápncové plachty?
Já nevím, plují ty lodě vůbec? Nejsou ty skály právě oními loděmi?
No já samože vím, co jsem napsal, a nehce se mi to moc vysvětlovat.
Tak třeba jen upozorním:
jazyk písčin - jde o písečné duny? nebo o jazyk, kterým se mluví na poušti?:)) Ona by třeba duna mohla mít nějaká svá pravidla...:)
Metafora se skalami je taková jakože syrová, protože jde stále o snahu dorozumění se s ostatními... ten text má rovinu milostnou a rovinu... komunikace.
jo
úsměv pro mě a já to psala soukromě, abych nebyla za blba, hm hmmm ...
mno ... víš, ne, že bych z toho byla chytrá - nebo dokonce chytřejší, ale zamyslím se
úsměv
příště zas příjdu tajně, abys mě tu mohl vyzdvihnout
samozřejmě jsem tu blízkost jakoby v prologu a i v celém díle chápala a nechtěla vysvětlovat - jen navést ...
že děkuju
Někdy jsem nejistý...
Někdy jsem pánem všech dějství...
nádherný slovní spojení, jsem rád, že jsem to dočetl *
*
(je křehká a
“Každý můj ostrov začíná malou pouští…
vyhlíží nehostinně“)
zajímavé moc...
ani já hlubší ne
Písmák