Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak mluví němá žena
16. 03. 2004
13
0
5059
Autor
Rowenna
Někdy se schoulím
jsem zbytek slzy
tak oble
sedím před bubínkem
a pažemi si hlavu chráním
před ránou
která dopadne.
Někdy tančím
až v rohu jeskyně
kam světlo ohně nedosvitne
mám oči červené
jak šelma těsně před tím
než jinou šelmu napadne.
Taky jsem hladila
černé hlavičky zakudlané
jak roští plné trnů
některé ohnulo se
jak při poryvu větru.
Jen plavá neuhne.
Někdy mám nohy rozevřené
jak lákám muže.
Jsem návnada a past.
Železa na vlka.
Taky jsem lůžko
stříbrnou liškou
do měkka vystlané.
Někdy jsem úsměv.
Jak na obzoru tiše
krade se rosomák
ukradnu tváři své
nesmělý tichý
záchvěv.
Někdy mám nohy rozevřené
jak lákám muže.
Jsem návnada a past.
Železa na vlka.
Taky jsem lůžko
stříbrnou liškou
do měkka vystlané.
Moc hezké a trefné:-)
Někdy mám nohy rozevřené
jak lákám muže.
Jsem návnada a past.
Železa na vlka.
Taky jsem lůžko
stříbrnou liškou
do měkka vystlané.
Moc hezké a trefné:-)
ou.. to je teda..
..žena přímo jeskynní..
v jeskyni se svou jeskyní
Přilákala?
No to už báseň nepraví,
nebudu tedy pátrat
Jestli jo, tak to vypadá,
že jen rosomáka:)
*
nevím co k tomu mám dodat...drsná básnička,taková sirová,ale líbí se mi...
zdá se mi že píšeš čím dál víc pesimisticky...
Ne, nemyslím, že by byla pesimistická, opravdu ne. Drsná? ano. Ale takový je život. :-)