Se spacákem v posteli

Hynek zrovna odkopával míč směrem k bráně soupeře, když si jí všiml. Stála opřená o sloupek, jenž kdysi zřejmě nesl desku s basketbalovým košem.

„Hrajte chvíli beze mě,“ prohodil k potícím se šesťákům, s nimiž byl ve Skomelně na prvním společném výletě.

„Co ty tady?“

Cestou  si ji prohlížel. Dlouhé opálené nohy ve sportovních trenýrkách a těžká ňadra v modrém tílku. Připravit vtipnější otázku si opravdu nestihl.

„Přijela jsem se podívat na děti. Vždyť víš, že u tebe ve třídě učím děják. Moc dobře spolu vycházíme. Říkaly, že budete tady,“ pronesla více než líbezným hlasem a olízla si horní ret.

**********

Pila becherovku s tonikem, Hynek pivo. Děti měly večerku v deset, ale ještě jim nechávali půlhodinku na dohrání více či méně závadných společenských her.

„V kolik ti to jede?“ zeptal se.

„Už mi nic nejede“

„Neříkej, že odsud pojedeš taxíkem?“

„Ale já se odsud nechystám odjet.“

Hynek suše polkl.

„Myslíš, že můžu přespat ve tvé chatce?“

„Ale v chatkách nejsou peřiny,“ pronesl Hynek chabý argument a podíval se na její batůžek, do kterého by se sotva vešel zubní kartáček.

„Bude teplá noc,“ pronesla s prorockým přízvukem.

„Mám dekáč, vejdeme se pod něj oba,“ navrhl.

************

Obcházel chatky. Nevěřil, že by se mohli spolu milovat. Tak trochu doufal v situaci, kdy ona se bude pod spacákem převalovat a nevědomky se k němu přitulí. Těšil se na dotek s jejím bronzovým stehnem, těšil se na její aroma, na její noční dech.  Vzpomněl si na první setkání s ní. „Pane kolego, já už tady učím šest let, a tak si myslím, že bych mohla mít nějaká práva,“ ječela na něj hystericky z telefonního sluchátka, když  jí z neznalosti zabral učebnu během prvního týdne, kdy ještě nebyl dán pevný rozvrh.

************

„Byl jsi fantastickej,“ řekla Hynkovi a otírala mu zpocené tělo.

Ještě nestihl rozepnout zip od spacáku, když se k němu přisála. Snažil se získat čas a protahoval předehru. Nakonec si sama sundala tílko, podprsenku i trenýrky. Ve světle dopadajícím z lampy před chatkou uviděl to, o čem snili všichni kolegové a žáci od šesté třídy výše.

„Zvládneš to ještě jednou?“ zeptala se ho pochybovačně, když se vrátila z táborové koupelny, zamotaná do jeho ručníku.

Zvládl to ještě čtyřikrát, vlastně třikrát, neboť jednou to přihrál – to když začala křičet, že budou spolu, že ještě s nikým nikdy nebyla. Nechtěl to kazit.

„Teda na poprvé fakt dobrý. Nikdy to s nikým nebylo poprvé tak dobrý,“ opakovala mu jednu lichotku za druhou. A on mohl pak ještě znova a znova. Až když se začalo rozednívat, na chvíli si zdřímli zachumláni do spacáku.

************

Hynek věděl, že se musí někomu svěřit. Zkoušel to u kamaráda z vojny. Ten mu však po několika úvodních větách začal vyprávět své historky, zdánlivě bujarostí průběhu překonávající jakékoliv Hynkovy představy.

Musel to říct někomu z kolegů. Ty budou čumět, až na pravidelném pátečním kulečníku rozverně prozradí, že ji sbalil.

„Přijela za mnou na výlet Nikola,“ prohodil jakoby nic mezi dvěma šťouchy.

„To je nám jasný. Předpokládám, že neměla spacák. Franto, hoď nám sem pět fernetů, máme nového člena v klubu!“ zakřičel k výčepu Hynkův kolega.