Vozovna

Předkládám vám k posouzení text divadelní hry Vozovna. Jedná se o projekt Swettra, který je duchovní otec námětu (není na Písmáku zaregistrován, a tak to zbylo na mě), Kombajna, ten tu sice je, ale jaksi už delší dobu neaktivní a mé maličkosti (mika). Hra měla premiéru 27.6. 2000 v brněnské tramvaji č. 1, s "profesionálními herci," cestujími, důchodci a řidičem.... :-))). Tato hra má také svoji internetovou stránku na www.msg.sk/vozovna - nic vám samozřejmě nevnucuju, to jen kdyby to někoho zaujalo. Z premiéry byl pořízen videozáznam, který (alespoň doufáme) se bude digitalizovat a případným zájemcům za cenu média a poštovného doručovat. Chápu, že je to na Písmáka poněkud dlouhé (cca 15 minut), ale reakce opravdových spisovatelů nás zajímají, zkuste přečíst alespoň část. Jménem autorů děkuji.

1. X : Proč nastupuješ do tramvaje č. N, když, jak je na ní napsáno, nejede svou obvyklou trasou, ale do vozovny v Z ? Y : Protože hodlám jet jenom n zastávek, které tramvaj projíždí, jak víš, vždycky - ať už v případě, že jede do vozovny v Z, nebo v případě, že tam nejede. X : Aha. (Swettr) 2. Na nástupišti pozdě v noci právě zastavila tramvaj. U dveří stojí X a dovnitř chce nastoupit Y. X: Hej, moment občane ! Y: Co ? X: Říkám, hej, moment občane ! Y: Aha. A co chcete ? X: Do té tramvaje s tím piánem nesmíte. Y: Opravdu ? X: Na mou duši. Y: Aha, tak to musím jít pěšky… (Kombajn) 3. X: Stala se hrozná věc. Y: Jaká ? X: Někde ve městě se zasekla výhybka. A tak lidé, kteří chtěli jet do práce nebo za jinými svými důležitými úkoly, musí nyní jezdit jen jedním směrem, a to tím, který jim výhybka přikazuje. Y: Jestli je to tak, bude tento hrozný problém znamenat mnoho ekonomických a sociálních problémů pro celé město. Všechny firmy se budou muset přestěhovat a lidé si budou muset najít nová zaměstnání. X: A nebylo by jednodušší výhybku opravit, aby znova fungovala tak, jak předtím. Y: Je vidět, že tramvajím, vozovně a v neposlední řadě výhybkám vůbec nerozumíš ! Opravit výhybku totiž není snadné !! (mike) 4. X: Přemýšlel jsem, že musí být pro řidiče hrozné, být celou tu dobu uvězněn v malém stísněném prostoru. Y: Ano, takový je úděl řidičů. X: Dokonce jsem slyšel, že v oné malé kabince bude přiděláno další místo. Na to si bude moci sednout zájemce za zvláštní druh jízdného a pozorovat konání řidiče. Toto místo bude zdarma vyhrazeno pro důchodce, aby někde u okýnka mohla spočinout další veliká prdel nějakého jiného starce. Y: A nemyslíš, že se časem stane, že řidič bude důchodci vystrnaděn na místo k okýnku a důchodci budou ti, kteří za čas budou řídit všechny tramvaje ? X: Také se toho bojím. Hlavně toho puchu, který bude vznikat z rozkládajících se těl již odumřelých důchodců a řidič bude nucen tento smrad čichat před i za výhybkami a uvede tudíž svou osobu i svoji tramvaj ve veliké nebezpečí. Jedinou jeho záchranou by bylo, kdyby s tramvají dojel do vozovny, kde by mrtvá těla byla naházena vedle mrtvých, již dávno ohořelých tramvají. Y: Takže ty si myslíš, že vozovna je vlastně jedno velké pohřebiště ? X: Jistě, ty sis toho ještě nevšiml ? (mike) 5. X: Představil sis někdy, že jednou bude existovat svět bez tramvají ? Y: Nepředstavil, ale bojím se na to pomyslet. Navíc, kam by se poděly všechny tramvaje ? Do vozovny by se jistě nevešly a musely by být ponechány svému osudu, jen tak, na kolejích. Je také možné, že by se tramvaje přestavěly na jakési mobilní byty a vždycky by se přivezly tam, kdy by byly zrovna potřeba. To by ovšem znamenalo velký rozvoj kolejí a výhybek. X: To samozřejmě ano, ale přineslo by to s sebou i mnoho problémů. Jen si to představ, co by se dělo se všemi, jak tekutými, tak pevnými, konečnými produkty látkové výměny. Jak obecně známo, odlehčit svému tělu od nepotřebných věcí můžeš jen za jízdy. A tak by se tramvaje musely neustále pohybovat, brodit se hromadami nakupených exkrementů a znehodnocovaly by koleje, o výhybkách ani nemluvě. Byl by tu jistě i další problém, například takto ubytovaný občan by neměl ani stálé, ani přechodné bydliště. Y: Aha. Tak moc jsem nad tímto problémem ještě nepřemýšlel. X: Já ano. (mike) 6. X nastoupí do tramvaje, kterou již jede Y, sedí na židličce a má před sebou stůl. X: Dobrý večer. Y: Ba, je hezky. X: Víte, vídávám vás jezdit s tím stolem už několik let. Y: Hmmm, já vás vídávám jezdit beze stolu. X: Mohu se zeptat, proč jezdíte po nocích v tramvaji se stolem ? Y: Mám ho moc rád. Bojím se ho nechat doma samotného, určitě by se bál. (Kombajn) 7. X: Nemyslíš, že rozvoj lidské lenosti může zastavit rozvoj tramvajové dopravy ? Y: Nevím, jak to myslíš ? X: Inu. Představ si to takto: Lidé jsou pohodlní a budou chtít na trasách zvýšit počty zastávek. Jenže jejich lenost nebude nikdy ukojena, a tak na trase budou přibývat nové a nové zastávky až celá trať splyne v jednu velkou zastávku. Y: Ne, já si naopak myslím, že proces rozvoje tramvajové dopravy je v současnosti zcela opačný. Myslím, že současnou tendencí je intervaly mezi zastávkami prodlužovat a výsledkem bude, že celá trasa z konečné na konečnou splyne v jedno velké dobrodružství s řidičem, s důchodci a pokud možno bez zastávek. X: Dobře, ale pokud by se stalo, jak říkáš, museli by být všichni cestující dopravováni na konečnou po nově postavených kolejích a celá tato operace by značně zkomplikovala dopravu v celém městě. Y: Ano, uznávám, že je moje vize nedokonalá a hloupější; přesto si však myslím, že nakonec zvítězí. (mike) 8. X: Nedávno jsem si při čekání na zastávce všiml zajímavého úkazu. Kolem mě projela tramvaj, která přeskakovala z pravé koleje na levou, řidič divně cenil zuby, cestující vypadávali z oken a navíc jsem viděl, že ve voze cestuje žirafa bez náhubku. Y: Co tě na tom tak udivuje ? Mě na tom nepřipadá nic zvláštního. X: No copak tobě nepřijde divné, že cestující vypadávají z oken, řidič se divně šklebí, tramvaj nejede podle předpisů stanovených Dopravním podnikem a navíc, že řidič nezastavuje na zastávkách ? Y: A neměla ta tramvaj vpředu náhodou napsáno "Zvláštní jízda ?" X: Aha, toho jsem si nevšiml, ale pokud by tak bylo, mohl bych se ve městě konečně cítit bezpečněji. Y: Jsem rád, že se ti to alespoň trochu objasnilo. (mike) 9. X: Chci aby se ze mě stal důchodce. Y: Proč ? X: Protože nemám dostatek peněz na jízdenku s níž bych mohl sedět v kabince u řidiče a jelikož mají důchodci vstup k řidiči zdarma, chci být důchodcem ! Y: Neboj, jednou se dočkáš. Vždyť my mladí stárneme rychleji ! X: No ale já už chci být starý teď. Už se těším až budu moci sedět vedle řidiče, už dlouhé týdny a měsíce nežiju ničím jiným než touto představou. Y: Jestli se tedy nemůžeš dočkat, nemohu ti poradit nic jiného, než abys jel zítra do školy v přestrojení. (mike) 10. X: Myslím, že by se Dopravní podnik přiblížil cestujícím tím, že by do tramvají namontoval stoly a židličky. U řidiče by se prodávala zmrzlina nebo zákusky a mohlo by se kouřit. Hlavně důchodcům by toto opatření udělalo radost. Y: Nejen důchodcům, ale nebude to zrovna nejlehčí provést, protože jak sám moc dobře víš, každé zařízení tohoto typu musí mít toaletu. A ptám se, kde by mohla být ve voze umístěna toaleta ? X: Přece v rohu. Y: V rohu ? Blázníš ? Vždyť by bylo na návštěvníka této kabinky zvenčí vidět. A tak by si v nervozitě či psychickém rozrušení mohl ušpinit oblečení anebo, a to v horším případě, znehodnotit jízdenku. X: Aha, to je pravda. Zbytečně bychom přidělali práci revizorům. Navíc, jak teď nad tím přemýšlím, tak si uvědomuji, že do vozu přeplněného od podlahy ke stropu stolky a židličkami by nemohly nastoupit maminky s kočárkem. Y: Maminky s kočárkem do toho netahej ! Ty můžou chodit pěšky ! Aspoň budou na čerstvém vzduchu a nebudou muset cestovat ve smradu, který bude vznikat rozkladem těl mrtvých, přejedených důchodců. X: Svatá pravda. (mike) 11. X : S tramvajemi je asi konec. Již je tomu drahně času, co kolem projela poslední. Y : Ale to není tím, že by s nimi byl konec, ani tím, že by se stalo vůbec cokoliv špatného. Je to tím, že se tramvaje sjely do vozovny na poradu ohledně zpřesnění a nového zavedení jízdních řádů. X : Přesto nechápu, proč musela být kvůli této záležitosti ochromena celá doprava a já musím nyní jít pěšky přes poušť. (Swettr) 12. X : Jak je možné, že stovky a stovky lidí jedou takhle pozdě v noci do vozovny ? Y : Je bytová krize. Tito lidé tam bydlí. Asi jim vadí kouř vznikající spalováním starých tramvají, ale co mají dělat ? Nemůžou nic dělat ! Jediné, co jim zbývá, je čekat, až přijede další tramvaj a doufat, že se vzniklým průvanem kouř rozežene. X : A spí v ohořelých kostrách tramvají … Y : Často. (Swettr) 13. X : Nastoupil jsem do tramvaje a co to nevidím : Tebe. Y : Nastoupil jsem totiž do stejné tramvaje, o nějaké 2 zastávky dříve. X : Když jsem chtěl vystoupit na Z., abych nedojel do vozovny, bránil jsi mi v tom. Y : Jak bych ti mohl, sám jediný, bránit - navíc v tak velké tramvaji - ve výstupu ? Nenamlouvej sám sobě bludy : Zkrátka bylo v tramvaji tolik lidí, že se ti snad mohlo zdát, že je ti bráněno ve výstupu, ale to vše jen pro ten děsný nával. X : V tom máš sice pravdu, ale ne celou - totiž všechny ty stovky lidí byly ty ! Nebyla-li by to pravda, nezahlédl bych tě přece mezi nimi ! Y : Hahaha, vole, tvoje chyba, máš vědět, že vystupující má přednost, že když chceš vystoupit, musíš se drát násilím ke dveřím a na mrtvé a raněné nebrat ohled. Když totiž dojdeš ke dveřím pozdě, nastupují už dávno další Jáové, do dveří tě nepustí a zpátky také ne. X : Zůstanu tedy uvězněn v úzkém onom prostoru mezi dveřmi a mrtvými, až se stanu po několika letech mrtvým… Y : Jistě. A cos myslel ? (Swettr) 14. X : Nenastupuj do té tramvaje. Jede do vozovny a jestliže do ní nastoupíš, zaveze tě do končin zcela ti neznámých, odkud už se nikdy nedostaneš domů. Y : Už se nikdy nedostanu domů. X : Bude ti jistě celou noc velká zima. Y : Ano. X : Časem zemřeš hlady a vyčerpáním ! Y : Ano. (Swettr) 15. X : Proč nastupuješ do té tramvaje, když jede do vozovny ? Y : Já jedu do vozovny. Chci jet do vozovny a ty pojedeš se mnou. X : Ne. Do vozovny nikdy nepojedu. Y : Ale pojedeš. X : Děsí mne hluk vozovny i pomyšlení na smrt udušením jedovými výpary z vozů. Do vozovny nikdy nepojedu. Y : Ale pojedeš. (Swettr) 16. X : Jedeš touto tramvají do vozovny ? Y : Ano. A ty, jak se dá předpokládat, jedeš zase jinou tramvají úplně jinam. X : Ano. Prosím, zůstaň tu a počkej se mnou na moji tramvaj. Musím nutně do Z a jak vidíš, právě jsem si pořídil potravu. Pro samé jídlo a sex nerozeznám dobře přijíždějící tramvaj. Potřebuji tedy, abys mi pomohl. Y : Vždyť víš, že do vozovny jede jen ta jedna jediná tramvaj za celou noc. Budu-li zde čekat s tebou, jistě ji zmeškám, ujede mi a budu nucen trávit celou noc sedě na chladných žulových kvádrech. Jistě mi bude velká zima a vážně se z toho roznemůžu. (Swettr) 17. X : Ach, ty jedeš do vozovny ! Ty jsi již stihl nastoupit do tramvaje, ale já jsem to nestihl. Ujela mi. Y : Utíkej za ní. Nepochybně ji doženeš, neboť jede poměrně rychle sice, ale ne tak rychle, abys ji nedoběhl. Vidíš zde moji ruku - pomohu ti naskočit. X : Ano, už běžím, už jsem skoro tady. Rychle, pomoz mi, prosím, nahoru ! Y : Ne. Raději tě srazím pod kola. X : Au. (Swettr) 18. X : Ach, ty jedeš do vozovny ! Ty jsi již stihl nastoupit do tramvaje, ale já jsem to nestihl. Ujela mi. Y : Utíkej za ní. Nepochybně ji doženeš, neboť jede poměrně rychle sice, ale ne tak rychle, abys ji nedoběhl. Vidíš zde moji ruku - pomohu ti naskočit. X : Ano, už běžím, už jsem skoro tady. Rychle, pomoz mi, prosím, nahoru ! Y : Ne. Raději tě srazím pod kola. X : To nemůžeš. Stáhnul bych tě totiž s sebou. Y : Můžu. X : Au. Y : Au. (Swettr) 19. X : Mám velký strach z tramvají. Cosi mne nutí takhle tu ležet na kolejích a až tudy pojede tramvaj, ujede mi nohy a hlavu. Y : Nuže, máš poloviční naději na záchranu. Ležíš totiž za výhybkou. Pojede-li tedy tramvaj do zatáčky k vozovně, zachráníš se, pojede-li přímo, ujede ti nohy a hlavu. X : A nevíš náhodou, zda jede tramvaj přímo nebo do vozovny ? Y : Nevím. (Swettr) 20. X : Jsem tramvaj a mám v úmyslu jet do vozovny. Y : Já jsem kolej a pouze na mně a mé blahovůli závisí, kam pojedeš; zda do vozovny nebo někam úplně jinam; vlastně rozhoduji, zda vůbec pojedeš - neboť k čemu je tramvaj bez kolejí ? X : Snad by to na tobě bývalo i záviselo - kdyby na tobě nebývala spočívala nesnesitelná váha mých kol, dusivá a všedrtící. Y : Blbče, nevíš, že koleje jsou cesta, jediné, co určuje a ospravedlňuje bytí tramvaje ? Kam by se dostala tramvaj, kdyby rozdrtila koleje pod sebou ? X : Nevím. Y : Já také nevím. (Swettr) 21. X : Díval jsem se oknem do tramvají jedoucích do vozovny. Dnes byla taková zima, že lidé v nich cestující drkotali zuby a na místech kontaktu pokožky s kovovými částmi tramvaje se jim tvořily nepříjemné omrzliny. Y : Náhodou jsem také pozoroval okny cestující v tramvajích, ale jedoucích z vozovny. Upoutalo mne, že jsou nazí - až při podrobnějším průzkumu jsem zjistil, že se z nich pot lije proudem a že šaty, které odhazují v marné snaze ochladit se, mají tendenci samovolně se vzněcovat. Hnán zvědavostí, sáhl jsem tedy na tramvaj a hle, tento puchýř jsem obdržel jako výsledek. Tramvaj byla úplně rozžhavená. X : Logicky z toho usuzuji, že nejspíš nějaký přičinlivý zaměstnanec dopravního podniku v obavě o zdraví cestujících, kteří by se přeci mohli v té dnešní slotě nachladit, obíhá rychle každou do vozovny dorazivší tramvaj a nahřívá ji ze všech stran olejovým hořákem či tak zvanou letlampou. Y : Ano. Anebo jsi, prase, zase zapálil vozovnu? X : A není to snad jedno, Pitomý Puntičkáři ?! /P.P./ (Swettr) 22. X : Nech mě. Pusť mě a nezdržuj mě. Chci totiž skočit pod kola tramvaje. Y : Ne. To nemůžeš udělat. X : Ale ano. Ty mi do toho nemáš co mluvit. Y : Ne, znovu ti říkám a vážně tě nabádám, nedělej to. X : Musím. A vůbec, nemám snad já právo ukončit svůj život? Mám snad čekat na rakovinu, chlast anebo na to, až budu sežrán lasičkami? Y : O tvůj blbý život taky vůbec nejde, ale přemnožily se lasičky. X : Co sem pleteš lasice? Chci skočit pod tuto tramvaj. Y : Tato tramvaj jede do vozovny. jestliže pod ni skočíš, lasičky ve vozovně žijící budou pouze přikrmovány tvou krví na kolech lpící. To bys chtěl? X : Ne, promiň, promiň, to bych rozhodně nechtěl, promiň neuvědomil jsem si to, jasně, lasičky, krví, ve vozovně, to by byla katastrofa, máš úplnou pravdu. Y : Doporučuji ti tedy počkat do rána a skočit pod okružní linku. (Swettr) 23. X: Domnívám se, že existuje mafie cestujících tramvajemi, pro které je cestování tramvajemi životním posláním, cílem i prostředkem, modlou, snahou a tak. Y: Dají se členové této mafie nějak vůbec poznat mezi ostatními při běžné cestě tramvají ? X: Někteří z nich se se svými souvěrci dorozumívají telefonně a stále se vzájemně ujišťují o své přítomnosti ve voze. Základní jejich formulkou, podle které se rozeznávají a kterou se jeden druhého zdraví na začátku každého telefonního rozhovoru jsou slova Jsem Právě v Tramvaji. Y: Jsem Právě v Tramvaji. X: Ema má mísu v Tramvaji. Y: Míla žere maso v Tramvaji. X: Jsem Právě v Tramvaji. Y: Ne, nejsi. X: To se máme. (Swettr) 24. X: Včera jsem málem nevěřil svým očím. Při půlnočním rozjezdu spatřil jsem tramvaj neuvěřitelné délky, tramvaj - polyp, tramvaj - housenku. Y: Co ještě zaujalo tě na leviathanovi tom ? X: Ony jí nesvítily přední světla. Y: Byla to tramvaj - slepýš, spěchající za kořistí. X: Včera jsem málem nevěřil svým očím. Při rozjezdu v jednu hodinu spatřil jsem tramvaj neuvěřitelné délky, tramvaj - smyčec, za předpokladu, že koleje jsou strunami. Byla tak dlouhá, že jsem nedohlédl jejího konce. Y: Co se dělo ? X: Ona trochu popojela a pak se znovu zastavila a já stále nedohlédl jejího konce. Aniž jsem dohlédl jejího Začátku. Y: Ty hovado, jakého Začátku ? Co sem pleteš Začátky ? X: Včera jsem málem nevěřil svým očím. Při rozjezdu o druhé hodině spatřil jsem tramvaj neuvěřitelné délky, tramvaj - Hovado, Vesmír brázdící. Žrala ta tramvaj pravděpodobně svým předkem svůj Zadek /anus/, tak byla dlouhá. Y: Nemysli si, že ti věřím jediné slovo. Sám jsi hovado. Hovado, hovado a ještě jednou hovado. Nic jiného nežli blbé onthologické hovado. Tak ! X: Včera jsem málem nevěřil svým očím. Při rozjezdu o třetí hodině ranní spatřil jsem tramvaj neuvěřitelné délky, tramvaj úděsnou ve své uzené úhořovitosti. Y: Hallelujah, heja hej, hossana brlohu na místnostech a na ženy pokoj, kampak na nás s toudle filosofií ! Táhne z tebe Kořalka ! X: Potom jsem zjistil, že ono to bylo několik tramvají za sebou ! Y: Sic ! (Swettr) 25. X: Čekám tu na tramvaj a čekám už tak dlouho, že mi od samého čekání zdřevěněly nohy : V případě, že tramvaj dorazí, nebudu do ní tudíž stejně moci nijak nastoupit. Tím se ale další čekání stává jedinou možností; a snad bych i chtěl oddálit příjezd tramvaje, neboť - když čekám, tak čekám, alespoň z vnějšku je toto čekání nenapadnutelné a snad ani není poznat, že je nejmarnější, nemohouc být završeno kýženým nástupem do tramvaje, který byl původně jeho jediným smyslem !! Y: Hmm. (Swettr) 26. X: Vypadáš zamlkle. Y: Jel jsem zrovna tramvají. Když jsem vystoupil, zjistil jsem něco strašlivého. X: Co ? Co to bylo ? Mluv přece ! Y: Zjistil jsem, že jsem celou dobu jel s neplatnou jízdenkou. X: Neuvěřitelné ! (Swettr) 27. X: Jedu právě do vozovny. Ty dnes nejedeš ? Y: Ne. Dnes nemám vůbec na žádné orgie ani náladu. X: Co se ti stalo ? Y: Jsem smutný. X: Chápu. (Swettr) 28. X: Včera cestou do vozovny spatřil jsem v tramvaji stát černého pasažéra. Y: No tohle…. A co jsi udělal ? X: Podíval jsem se pozorněji a prohlédl jsem celý prostor tramvaje. Po chvíli jsem objevil ještě žlutého pasažéra, modrého pasažéra, hnědého, bílého, oranžového a červeného pasažéra a ještě asi padesát různých pasažérů. Tramvaj jich byla celkem úplně plná. Y: A jakou barvu jsi měl ty ? X: Zelenou. (Swettr) 29. X: Může tramvaj milovat ? Y: Ne. X: Darmo kroutíš hlavou ! Y: Ne. (Swettr) 30. X: Co děláš v té tramvaji ? Y: Nic. X: Tak toho nech ! (mike)

---