Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBřitva
Autor
zahide
Seděl. Tma kolem něho. Chtěl cítit, ale jakoby neměl ruce, jimiž by mohl cítit tvary tmy.
Potřeboval slyšet, ale jeho uši, jako by se nalézaly miliony let vzdáleny, kdesi v historii, jednoho šedého dne, pršelo a nic se nedělo. V tomto uklidňujícím tichu spočívaly jeho uši.
A jeho hlava, jak rád by ji také zasunul kamsi do historie, ale ona jediná byla s ním tady a tiše, nezvučně, jen svým vnitřním hlasem připomínala a slzy tekly po tváři, ač andělé nepláčí, on plakal. Nebyl anděl.
Byl člověk, ale nechtěl jím již být.... v břitvě vždy bude něco z vraždy, ale břitva sama nemůže vraždit....ne nechci na to myslet....letělo mu hlavou zas...
...je to v nás, v našich pocitech a myšlenkách....já nechtěl aby kdokoli umřel...přemítal...a přesto, přesto se to stalo. Výbuch, ale nejen v jeho hlavě, tam taky, stotisíckrát větší. Výbuch a spousta mrtvých těl, křik zraněných lidí a hlava stále připomíná.Vyčítá. Ale to ona, ona mu pomáhala rozhodovat, rozhodovat o smrti jiných jaké měl právo?
...v břitvě vždy bude něco z vraždy, ale břitva sama nemůže vraždit.
Bylo to v něm.
Byl vrah, nyní to cítil.
Naposled vzal do ruky svou břitvu.
A zemřel další člověk, jen kvůli pocitům.