Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJako vrba
22. 04. 2004
12
0
5454
Autor
andromeda
Jak vrba smuteční sklání se nad jezerem,
tak i já skláním se nad tebou,
ona větvemi hladinu čeří,
nechce spatřit svou tvář vrásčitou,
stejně tak já bráním se pohledu tvých očí
a nechci vidět vinu svou.
Odpustíš mi někdy?
Tak, jako voda odnáší spadlé lístky vrby
neznámo kam,
kéž slzy mé odplaví jednou provždy
bolest tvou a klam,
až hladina po dešti se uklidní
a vrba spatří obraz svůj,
vše stejné bude, jako dřív,
já jen tvoje - a ty můj.
tak i já skláním se nad tebou,
ona větvemi hladinu čeří,
nechce spatřit svou tvář vrásčitou,
stejně tak já bráním se pohledu tvých očí
a nechci vidět vinu svou.
Odpustíš mi někdy?
Tak, jako voda odnáší spadlé lístky vrby
neznámo kam,
kéž slzy mé odplaví jednou provždy
bolest tvou a klam,
až hladina po dešti se uklidní
a vrba spatří obraz svůj,
vše stejné bude, jako dřív,
já jen tvoje - a ty můj.
Milan_D_Nejedlý
14. 08. 2004
To jsou macharovské verše, solidní, jak intarzovaný karetní stolek. Líbí *t* :o)))
:-)
odpuštění
poutáni žalem
a nostalgií
rozplétáme své životy
jak klubka zmijí
a vzpomínáme
všech svých provinění
i když víme
naděje odpuštění
není
život ji odnáší
v zapomění...............................sonet t*
Krásne, trochu baladické, komorné a také bájne... Páči sa mi to, že je pekne cítiť myšlienka z tohto dielka!!!! Hermann Tippp
Ale myslíš si, že za lásku sa oplatí všetko?