Zvyk je železná košila

Zvyk je železná košile.

Chtěl jsem skoncovat se životem. Nejlepší je nechat se přejet vlakem. Už dvacet minut ležím na kolejích a vlak stále nejede. Třesu se zimou. To nemá význam, asi má zpoždění. Za týden to zkusím znovu. Ležím na kolejích a vlak stále nejede, zase ne. Vrtá mi hlavou proč to dělám. Včera jsem se znova zamiloval. Mých předchozích patnáct pokusů nechat se přejet vlakem selhalo. Už jsem se dávno vyléčil, ale zvyk je železná košile. Také mne napadlo zjistit, proč ten vlak vlastně nejede. Já blbec se tenkrát spletl., on jede, jenže čtvrt hodiny před tím, co já si sem přijdu lehnout. Koukám na hodinky, no už ležím dvacet minut, musím vstát. Za chvíli mi jede autobus za mou milou. Uplynul týden. Ležím na kolejích. Zvyk je železná košile. Je vlastně dobře, že jsem se tenkrát spletl. I okolní chataři si zvykli a podle mého příchodu si řídí hodinky. Zvyk je železná košile. Drn, drn, drn, drn, drn, drn, člověk je tvor zapomětlivý, od včerejška změnili jízdní řád.