Peklo nebo ráj

Peklo nebo ráj

Peklo nebo ráj, toť otázka co řeší velcí.

Nadhodí svá lana a popustí se větru.

Přidají se k tisícovkám vran a miliónům světů.

Ve vzteku už smíchem bortí zády svoje vydobyté palisády.

A na tisíce způsobů se neodrazí od hladiny.

To peruť, větev z klády ochrnutá řevem hvězd, se přelomila o mé srdce.

A pro dva lidi není v jedné lodí tisíc cest a ni jedno lože.

Cestující kolem Země zahazujíc provaz, vážou se jím k sloupům bez nevěsty.

Říkám, volám, křičím, píšu bože, uvědom si svoje viny,

neodhrnuj krinolíny a nenabízej hříchy, podléháš svým vlastním sklonům,

a my jako střepy z vázy, řítíme se diagramy průkopníků módy.

Navrchu té pintifády stojí nedořčené slovo, slovo nabodnuté v noži.

Nevidělo světlo, sešlo jenom z cesty, snad na dva a půl způsobu se rozložilo.

A pro ty co to znaj-jsme malí, štíhlí, uzoulincí.