Ahoj. Hrozně rád žiju.

Potřebuji se zdokonalit v gramatice?

Ahoj. Jmenuji se Dr. Krutislav Mrčibrko a jsem pedofilní vrah. Hrozně rád žiju. Sice jsem ještě žádnou holčičku nezabil, ale nedokážu si představit nic krásnějšího. Bydlím se svým kolegou a spolubydlícím dr. Radahunem Ahlou, se kterým sdílíme svou zálibu mrhat časem..tedy naší specializací či talentem- svou se zde tuším nesmí říkat, to je trestné. Tak tady to na úvod přiznávám, že.. tak tedy bojím se a mám strach z autority, které určují gramatiku, a pak (či tím?) i obecně z každé autority, a proto se také bojím zabít ty holčičky, protože se to nesmí. Složil jsem si o nich básničku a ještě než ji přednesu musím zmínit něco o chlapečcích, takže: chlapečci jsou fajn, ale mě se vždy líbilo zabít holčičku. Vím, že je to vůči chlapečkům nespravedlivé, ale taková je potřeba má.. .nevylučuji ovšem, vzhledem k mému plánu 22 holčiček, že se mi časem zabíjení chlapečků zalíbí v podstatě nejsem rasista a tuším, že poznám, že o nic nejde, že v pohlaví jde zaměnit, že hlavní je, tedy tím co cením, je velikost dítěte. Takže asi pak pár chlapců udělám. Je holt třeba se úpřímně poznat, aby jeden věděl co je, co v sobě má a proč, popřípadě jakým procesem to potlačuje a tak. Je myslím zdravé, máš-li dar vidět své zdroje, nořit se k hlubinám své přirozenosti a citlivě je rozlišovat. Přirozenost je podstatou podepsaný rozkaz přírody… No, abych se vrátil, tak čím mladší, tím lepší, protože je to prožitkově hodnotnější, a taky se s tím člověk nemusí tak mlátit… Abych to vysvětlil, tak má představa je taková, že tu holku vezku za kotník, nejdřív jí samozřejmě trochu zmaluji fasádu, ale to ještě nemá kvalitu zabíjení, tak nevím, zda to sem logicky patří, (či ne?) Snad je milý čtenář tolerantní a odpustí logickou nesrovnalost (či snad nikoli a znechucen od příběhu odchází?) Možná bude laskavý čtenář znechucen samou představou, ale co s tím?, to já taky (ač jinak) a mmj. jsem taky třeba znechucen představou, jak on je znechucen mou. No, abych se vrátil ke groo věci, tak tu holku, co už ale skoro neřve, vezmu za kotník a prásknu s ní pořádně o chodník nebo patník.. prostě, až jí praskne lebka... něco jako třeba s kočkou, ale ta je lehčí. Kočičkám bych ale neublížil: nelíbilo by se mi to, a ani se to nesmí, je to příkaz, který hlídá sice míň autorit, než zabíjení holek, ale více silných. Kočičky jsou mezi zvířaty moji miláčči a většinou se chovají inteligentně, až aristokraticky… čili abych to dopověděl, tak mám představu dvaadvaceti dětí. Je to jen představa, a tak ani nevím zda vrah jsem či ne? Co myslíš drahý čtenáři? jsem vrah když toužím zabíjet (a ještě k tomu pedofilní) či ne? Odpověz si sám. Já jen vím, že mám strach a bojím se riskovat, takže logicky vnímám ponižující skutečnost, že pro strach snad do konce života nikoho-žádné dítě nezabiju. A jak by vlastně takové žádné dítě k tomu přišlo, být obětí náhodného vraha, to není spravedlivé, proč neumře dítě sousedky, či jen imaginární dítě, jako tady toto, z tohoto příběhu. Zabité imaginární dítě sublimuje a substituuje dítě skutečné. Trochu jsem to pomotal, ale hlavu a patu to snad má no.. tedy k té básničce (omlouvám se za vulgarizmy, ale jak uvidíte, užívám pohoršení k filtraci. Nemrtvý se nepohorší...) takže:
pedofilní holčička
chce to malá celičká
dělat s menší holčičkou
hladit jí pičku pičkou
Vo tom to je: pedofílie to je láska a já miluji, ale zárověň jsem vrah a miluji to co zabíjím /teda chci zabíjet/ (nebo zabít? Promiň čtenáři, jsi li linguistou) Já si při představě mrdání s holčičkou honím, takže si myslím, že mám rád, ale pak ji zároveň chci zabít, takže nevím, jestli by nebylo lepší zůstat u toho zabít. Je to takové čistčí, nebo jedno nebo druhé: mrdat či zabít, ale dokupy ne, to se mi to moc dohromady neštymuje. No to je prdel, když to teď píšu, tak se mi snad samým uměním sebepopírání zvedá péro, takže já jsem masochistní pisofil, umělec či tak něco. Jasně, už taky vím, proč nezabít kluky: mrdat kluka, no nevím leda do prdele, tedy do řitě (zase nevím, co se sem víc hodí) a mýt ho pak od hoven. Fuj. Ale zase kluk jinak kvičí, a co když vo tom to je; třeba je kvikot jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících kvalitu prožitku. Inu, jak jsem řekl, dám jim asi šanci. Teď mě napadlo, že míra člověčenství není ve tvaru lebky, čísle bot, délce nosu či inteligenci, ale v tom, jak jednomu smrdí z huby..tedy čím, míň, tím je víc člověkem… Myslím, že tady v tomto za průměrem poněkud zaostávám, a tak se snažím si denně čistit zuby, přece jen jsem lidská bytost s normálními potřebami a umím se zamilovat… Ano někoho to překvapí, ale pedofilní vrah se umí zamilovat a snad i může?, pokud je to povoleno. Asi ano, říká se, co není zakázáno... inu trocha štěstí snad patří každému tvorovi (či tvoru?) na Zemi. Jsme dcery a synové matičky Země a tak trochu lásky zaslužíme. Země je totiž upletena z lásky…Ano pravou podstatou Země je láska v nehmotném spletenci, ta ji udržuje bez kráterů; její dcerou je biosféra. Podívejte se, kolik je na měsíci kráterů a jak je měsíc malý.. takovou frekvenci by naše biosféra bez ochrány láskou těžko přežila. Něco nad náma drží ruku. I nad námi pedofily, co se jim při představě hlazení pičky pičkou pěkně postaví, ale to nic čtenáři ..nestyď se, že se ti topoří (ženy nelesby prominou), vždyť je to normální, tak jako nekouřit; při představě pičky pičkou je normální topořit ptáka, čili péro, toho letce oploďňováka, toho pašáka, co udržuje koloběh biosféry v kolotoči dějin lásky naší Země, toho problémostrůjce. A jestli se stydíš za to, že jsi normální a štve tě to tvý velký péro /linguista promine/ tak ti dám malý dar v možnosti cítit se nade mnou hodnotnějším, tak jako se ty smíš cítívat výš nad nížším tvorem štěkavým. Ciť se tedy víš, protože já se bojím, ano jsem podělanej až za ušima, a to mě činí méněcenným. Bojím se odplat -vím že za zabití je odplata a nechci být mučen. Vím také, jak by si kdejaký pašák na mě zgustl a třeba by se mu při tom taky postavil, jako mě při malé holce, a kdo je pak spravedlivější, ten co bije ztopořen či neztopořen. Je bití nutné zlo či zdroj požitků? Domnívám se, že ten, kdo nerad bije, tak nečiní pokud je svobodný. To je podstata svobody, že neděláš, co nechceš. Proč třeba ustupující SSáci řezali těla civilistů? Že by z nudy? To ne, času bylo málo, ale za tu bžundu jim to stálo, byli prostě hnusní hnusáci, a vyžívali se v tom. Proto asi taky šli k SS, že jejich perverzní inner child předem vědělo (či jakožto poloduch mělo info z budoucna) o tom, že řezání mrtvol bude bžunda k dispozici. Část radostí, se ale mladí SS-mani učili až službou v této hnusácké organizaci. Sama podstata čili prázdná strukturní síť organizací je perverzní a dává možnosti ukájet různé nečisté chtíče různým poloduchům zlým vnitřním dětem. Jen co je úchylných, manipulujících a škodoradostných na postech vedoucích, či aspoň psychiatrů, a kde to vzali energii šplhat se na vrcholy společenských žebříčků, inu pro svou vzácnou, skrytou polodušší rozkoš. Ano ctižádost je nečistá; to říkám bez závisti. Její zdroj je nehumánní. Často vidím jak hmotně či nehmotně zajištění ctižádostivci a dosahovači jsou ubohou karikaturou člověka, (čímž jim taky většinou smrdí z huby). Jsou to živé mrtvoly.
My co žijeme, se rozdělujeme na ty, co mají strach, a ty, co strach nemají. Těch je míň a jsou to praví pašáci, opravdoví rytíři života - umělci Země. Ano, ne ten kdo má strach a přemůže ho, ale ten, kdo ho nemá je čistý a pravý, Člověk ba mistr. Nám živým mrtvoly moc nerozumí, a tak se jim raději moc nesvěřujeme… no někdy se na vyšších vrstvách společenských žebříčků, objeví nemrtvý, někdo kdo nemá strach, a to je pak krása a povznesení s ním komunikovat, ba i mrtvoly se s ním rády pro lesk jeho statusu nechávají vidět, a ač ho nechápou, komunikují. Jo jo, už není co bývalo, chybí ta výchovná přirozenost ohrožení, to spojení s matkou přírodou, což mrtvolám, které jsou obecně méně citlivé a Zemi neposlušné, vyhovuje. Jsou sic ve svých tělech často trestány menší plodností a nemocemi, ale zase je oživuje technologie. Ano technologie je hnojivem tuposti a egoismu. A kolik nás sakra zbylo? Kdo dnes kope pro lásku, a kdo pro peníze, kdo je sportovec a kdo prodejná zombie, co po náznaku faulu filmuje pád, a pak skučí na zemi v naději na vyšší plat. A ti blbci mladí nevyprofilovaní, nechají se strhnout a ještě tomu fandí. Nechápou, že toto už není sport, že to je projev sviňáctví poloducha a je jim to jedno, hlavně že cizák prohraje. Je jim jedno jak vesmír úpí. No musím se ještě vrátit k tomu, že jsem pedofil co má dilema, neboť nevím, co s klukama. A byl bych vůbec ještě pedofil?..nebo bych byl homosexuální pedofil? nebo je to spíš o věku? Nevím, ale mě se postaví spíš u těch holek, co já vím, když ti kluci tak nějak jinak kvičí...hmm...sakra přichází Mahun Ahla a ptá se mně, jestli si myslím, že je normální lézt někomu do komplu… no já nevím Mahune, buď rád, že ti tu nerozhodím sosák, ale což, potlačím pud a klidně mu řeknu, že já se narozdíl od něho snažím pro sebe něco dělat a tak tedy na sobě pracuji. To, že ho k tomu zneužívám je nezbytným předpokladem toho, že něco dělám, protože bez jeho rozhořčení bych nic nedělal; jde teď totiž o to, naučit se ubližovat a k tomu je třeba mít komu. Ahla (nebo Ahmed jak mu někdy říkám) to trochu chápe, protože je taky pedofilní vrach, co má strach...ale žije míň než já, nic pro svůj vývoj nedělá, skoro už je mrtvola, protože chodí do práce, ukájí tam svou potřebu důležitosti (potřebuje povyšovat se nad méně výkonné) To, že je pedofilní vrah ho zachraňuje živého, vhledu-schopného a pohoršení neschopného, bez toho by umřel a proměnil by se zá pár let v nějakého připosraného manažera, kterému jedni serou na hlavu a jiní se od něj nechají kopat do řiti - vlídný čtenář promine, anebo né ať si klidně nepromine, pokud dočet až sem, tak je jistě hodně svobodný a snad nemrtvý, tak ať si třeba dle chuti taky nasere anebo najebe… svoboda přináší toleranci k cizímu i svému sraní...tedy chci říct, že to naše speciální zaměření je hrozný dar, něco jako baterka v jeskyni. On si ho snad ani neváží! Ahma je často důležitý a malicherný, což mi umožňuje mu ubližovat. Jo jo, lízt do komplu, to je něco jako slídit v hlenech či odhalit temná zákoutí minulých arcistudů- to jistě zabolí a i naštve. Ahmed navíc není žádný komunista a nikomu nic nepůjčí. Leda vymění. Tím mě ten lišák nutí vlastně k práci. Sháním, kde se dá... a tímto ho také zdravím: Ahlo čao, mám tě rád a dík za ten pracovní stereotyp, který mi pomáhá překonávat přirozenou lenost a liknavost vlastní těm, co prozřeli prázdno, ale nejsou moc kamarádi se svým tělem. (Prozření, co se kamarádí víc /někteří až splynou/ tak mu(tělu) dávají co zabrat ..to příkaz jim říká, aby tréninkem odolali věku i nemocem)... Chudák Ahla, asi brzo umře. Když už jsem to nakous, tak tedy my strachem méně dokonalí /opět šance pro pitomého čtenáře cítit se trochu povýšen/ se ještě rozlišujeme na ty, co něco dělají: pracují se svým strachem, či se tuží v sebepoznávání, tápají v metodách a hledají cestu, aby mohli jednou přitakat své přirozenosti či ji posunout a na kandidáty mrtvol. Popírat přirozeno /což z nás většina asi bohužel dělá/ je bolestné, a tak z nás většina utíká, uniká do ctižádosti a subilmuje pak jako mrtvoly. (Mrtvola znamená, že už boj a naděj ve výše zmíněné přitakání ne-strachu či na posunutí podstaty již zcela vyhasly) Naopak dokonalost posunu přirozenosti je případem zázračně vzácným a požehnaným… no, dosti již filozofie… zelený je strom života a já se snažil trénovat v malých příkořích, abych měl pak odvahu na velká, až konečně na to zabíjení. Nyní vidím, že to byla blbina… asi to nefunguje a bohužel svůj strach stále pozoruji nezměněn. Takže tahle metoda je na prd, stejně jako všechny metody. K mistrovství lidství beze strachu či proměně, lze dosíci jen meditací. To je dar, Nelze ji trénovat vůlí či vypěstovat, a tak se špatně popisuje. (Popiš ranní zpěv ptáka nad nocí ztichlým městem.) Popisování je procesem, který má počátek, a tím pádem i jaksi postupně vzniká čili je pěstovatelný. Meditace ale nikoli, a tak je s ním neshodná. Jedině tušení souvistostí, jež je vlastní nemrtvým, umožňuje pocítit její podstatu. Bohužel i mezi fanoušky meditace je více z řad mrtvých; no nic jsou to jen fanoušci, a někdy bývá těžké (nikoli nutné) je odhalit. Já se sám někdy činím mrtvým, aby bylo snažší komunikovat, (vždyť mrvol je tolik, asi už většina lidstva) a často se mi to tak daří, že mě i živí považují za mrtvého. Snad mi to nezůstane, je to už skoro zvyk,... To by mi pak mohla někdy uniknout pravá perla, blíženec - soul mate, někdo s kým by bylo lze sdílet vraždění dívek beze strachu... a třeba ho pak přeměnit na něco, z hlediska kultury ušlechtilejšího... jako je třeba pěstování stromů. Víte oni taky ti kluci vlastně nejsou tak hodnotní /i když pěkně kvičí/ z toho hlediska, že muž při množení nahradí tisíce mužů, kdežto žena nikoli. Jde totiž o to naslouchat Zemi a ta mi říká že lidí je moc. Gaia pláče a prosí duchy vln, aby poslali inteligentní tvory na smrt. Kytovci, braši beze strašší samozřejmě poslechnou, ale málo citlivé nestimulovatelné mrtvoly ne, a tak je to na nemrtvých. Je to tak: porodnost ohrožuje Zemi. Někdo má čistý příkaz přímo v hloubi kódu, jako já (já ho mám navíc s darem pedofilie a schopností vhledu), někdo ho má pošpiněný přikázáním nezabiješ zvíře, či nemá ze zabíjení přirozený prožitek Takového Země stimuluje na úrovni nevědomí či nižších identit, a tak, i když by také v hloubi nevědomí snižoval porodnost, je tak leda schopen či schopna utlumit, jen svou. Většina lidí jsou potomkoví egoisti, co by porodnost lidí snížili všude, jen ne doma. Nevím proč, ale takhle jsem si kvičení vetřelce nepředstavoval inu, když už je přirozeno takhle potlačeno (právě škrtím), /a já tě Radečku opravdu měl moc rád, ale stojí to s tebou za prd/..¨tak já se raději oddám snění, že na mě někde vdálce čeká krásná soul-mate, krásná holčička, co se pak v nebi druhého dne setkáme jako milenci a vzájemní vysvoboditelé. I takovéto jsou cesty hojení Země.

---