O medovém království aneb. jak vznikly pouliční lampy

Bylo jednou jedno maličké království. A v tom malinkatém království bydleli samí hodní lidé. Nebylo jich mnoho, ale za to když šli po ulici tak si podávali ruce a s úsměvem se zdravili. Prali se jen málokdy, a vždycky když se někomu ze soupeřů spustila krev z nosu, druhý se mu hezky omluvil a podal mu čistý kapesník. Bylo krásné žít v tomhle malém království. To co chybělo této zemičce do rozměrů, to si vynahrazovala medem. Ano medem. Med z tohoto království byl vyhlášen po celém širém světě. Byl natisíckrát chutnější, voňavější a měl jasnější barvu nežli kterýkoliv jiný med. Bylo to tím, že v tomto království nesbírali med včeli, ale světlušky. Nebyli to obyčejné světlušky, byli to světlušky, které nikdy nespali. Přez den sbírali po voňavých lukách med a v noci sedávali na chodnících a svítili lidem na cestu. A lidé se na oplátku o ně moc pěkně starali. Vždycky když se začalo smrákat, nosili jim před domy to co měli zdejší světlušky nejraději, mléko a tvarohové koláčky. Nebylo divu, že tomuto království se začalo říkat Medové.

V dalekých a neprobádaných končinách, tam kde slunce se bojí vyjít na oblohu, žil jeden krutý drak. Ten drak nebýval vždycky drakem, býval to princ, který byl nekonečně pyšný a zlý. Za celý svůj život neudělal nic dobrého a jen hleděl na to, jak a kde komu co nejvíc ublížit. Ten princ byl mladším ze dvou bratrů a jak to bývá, tedy bez nároku na trůn. Jednou ukradl královskému kouzelníkovi magickou knihu. Rozhodl se totiž, že svého staršího bratra promění v draka, kterého se bude každý bát a pošlou na něj nějakého toho statečného rytíře. Od malička však neuměl správně vyslovovat, takže když dopředříkal zaklínadlo nestal se drakem jeho bratr, ale on sám. Kouzlo už se nedalo ničím zlomit. Opustil tedy království a usadil se daleko od lidí, kde se učil čarovat. Ze svého temného sídla pak škodil na všechny světové strany.

Když se mu pak donesla zpráva o Medovém království a jeho šťastných obyvatelích, popadl ho hrozný vztek. Celý den pak plival oheň, hlasitě nadával a nakonec si řekl, že nebude přeci šťastný kdokoli jiný, když nemůže být on sám. Párkrát zavýřil pravým křídlem, děsivě něco zachrčel a bylo kouzlo vykonáno.

V Medovém království zatím nikdo nic netušil. Když večer zapadlo slunce za medovou horu, udělalo se nezvykle chladno. Teprve tahdy si lidé v království všimli, že není něco vpořátku a začali se bát. Nebáli se ani tak o sebe jako o své světlušky, které zimu jen špatně snášeli. Když pak ráno lidé na chodnících našli promrzlé světlušky, které tak tak unikly smrti, rozhodli se, že to jen tak nenechají a něco podniknou. Postavili světluškám takové hezounké domečky, celé prosklené s kovovým tepaným zdobením a vysadili je vysoko nad ulice. To aby měli větší rozhled. Uprostřed, v několika řadách nad sebou jim udělali kulaté stolečky, kolem kterých světlušky sedávali, jedli tvarohové koláčky a popíjeli mléko. A zpívali. Vždycky, když pak někdo šel kolem mohl slyšet takové jemné bzučení, to jak ty světlušky pěkně zpívali.

A jak dopadl zlý drak? Když mu věrný zvěd netopír přinesl zprávu o tom jak si lidé v medovém království poradili, hrozně se rozčílil, vztekal se, plival oheň a dým tak dlouho až se jím sám zadusil. Jeho sídlo pak lehlo popelem a celý svět si oddychnul. A v šťastném Medovém království svítili v noci světlušky nad ulicema ze svých skleněných domečků.

Epilog:

Zlý drak nebyl jediný, komu bylo Medové království trnem v oku. Mnohé sousední země vysílali své špionážní jednotky, jejichž jediný cíl byl zřejmý: Zjistit příčinu tamního všeobecného blaha. Po důkladném zkoumání a vyhodnocování veškerých studijních materiálů, získaných na základě nezůčastněného pozorování, došlo mezinárodní vědecké konsílium k tomuto závěru: Na základě již dříve uznaných studií “O působení šera jakožto stresujícího faktoru” jejichž výsledky dávno vešli ve všeobecnou platnost a známost, došli jsme my Představenstvo Vědecké unie k závěru, že svítilny vystavěné v ulicích Medového království blahodárně působí na naladění tamních obyvatel. Howk.

Na základě výše podrobně rozpracované teorie, za spolupráce s nejlepšími techniky a konstruktéry byli rozpracovány plány na výrobu síťového pouličního osvětlení, které rádobykopírovalo umělecky zpracovaná transparentní obydlí pro nejmenovanou fluorescentní formu života v Medovém království.

Pozdější bližší zkoumání potvrdilo, že zdoj síťového pouličního osvětlení není biologického původu, což vyvolalo celosvětové nepokoje v nevědeckých kruzích a dalo impulz ke vzniku prvního ekologicky zaměřeného hnutí tehdejší společnosti.