Milý Světe!

   Mám tě moc ráda a celkem se mi i líbíš. To zase ano, i když možná by jsi mohl být ještě trochu hezčí.

   Víš, třeba kdybys neměl tolik válek, ubylo by lidského strachu a hned by Tě měl každý radši. Každý by se přestal bát. A kdybys nedělil lidi na černé a bílé, na chudé a bohaté, nebyl by rasismus a nebyla by závist. A zase by se žilo lépe.

   Kdyby byl každý roven každému a nikdo by nebyl rovnější, zase by to bylo lepší. Víš, pak by mezi lidmi nebylo tolik rozdílů, ze kterých tak vznikají hádky. A nebýt hádek, nebylo by ani válek. Nemyslíš?

   Možná by ses nad tím, Světe, aspoň na chvíli zamyslet měl. Ty by jsi snad nebyl radši, kdyby tě lidé měli raději? Ty by jsi snad nebyl radši, kdyby se nám s tebou žilo lépe?

   A taky příroda by možná mohla být aspoň trochu čistější, protože ve zničené přírodě přece nebude chtít žít nikdo. A mezi nekonečnými panelovými sídlišti, které nám ve městech čím dál více buduješ, to taky není zrovna nádherné.

   Ne každému se totiž líbí místo zelené trávy šedá dlažba, místo stromů přeplněné popelnice a místo vůně lučních kytek jenom výfukové plyny. Tak teda nevím, ale mně určitě ne. A když už tam člověk musí žít, není snad přece lidské, aby si chtěl aspoň na chvíli odpočinout v troše zeleně? Ale brzy už to jen tak jednoduše nepůjde. Přece se nebudeme procházet mezi poházenými odpadky, rezavými plechovkami a rozbitými lahvemi. A co si budeme povídat, jejich vůně taky není zrovna nejvábnější.

   Neber to tedy jako kritiku, ani jako urážku, jenom jako dobrou radu. A dobrá rada je přece nad zlato, říká se to tak, ne? Ty bys to měl vědět, Světe, přece sám nejlíp. Kdybys nebyl, kde bychom byli my?A byli bychom vůbec?

   Tak stejně díky, že tu jsi a že jsi tady s námi. Měj se krásně a má slova si vezmi aspoň trochu k srdci. Já vím, že je velké, jinak by se do něj nemohla vejít celá naše Země. Tak si tam najdi ještě kousíček jenom a jenom pro můj dopis, a až se budeš někdy nudit, tak si ho třeba přečti.

   Jen pozor, aby už nebylo pozdě…

Tvá rádkyně