Návrat domů, aneb mé literární prohřešky

A vypilo se hodně vína

a jemné slivovice

jak vítr sladká pálila

nešetřit snímky lásky

navěky zvěčněné, té do foroty

nikdy dost nebývá

ta trapná ukolébavka

kdysi pro mé děti složená

až v ústech dcery smysl dostává

pro její klonek, chlísteček zrzavý

vzteklý, schoulený, když pláče

v mé náruči, má nejdrobnější ruce

v pěstičky zaťaté

na celém světě, a stejně všechna slova

nahradí prosté „pšinky, pšinky, dušičko moje,“

a léto bylo ve čtvrtek

a nohy ve škopku studené vody

růže od zetě

pro všechny dámy, neteř je krásná

pomalé, ospalé tlachání do slunce

vtisklo se do tváří

vtisklo se do srdce. Lučina

je stále zelená. Landek je zakletý

nehoří ohně. Lopuchy, studánky

a prudké deště

pod zeleným rodinným deštníkem

vnukovo plácání do stolu

pes, který tajně plíží se

v noci do mé postele

kouření na balkóně mé dcery

tam na „dobré adrese“

s výhledem do korun stromů

mám pantofle na noze, dcera

stojí bosa, pak se vznášíme

přes nový koberec

samé čarování, držíme se za ruce

když Bohu děkujeme za to

že spolu jsme, ámen

vnuk už trochu netrpělivě

otevírá tlamičku piraní

papání, papání, než ztuhnu

na kámen

lehounké rodinné vydírání

maminka má tisíce nových vrásek

ale pořád se upřímně směje

když vyčte v místním tisku

o stařenkách sedmdesátiletých

s vtipem a šarmem se kochá

tím směšným označením

pro dámy v jejím věku

a táta mlaská čím dál více

a proklimbá většinu dne

když ho pes, pravnuci, pravnučky

vyřvou, zatřese hlavou

a trochu provinile

se usměje, v pět hodin ráno vstane

s hekáním nazuje holínky

má od února druhé nové koleno

plastové  neohebné

a šourá se na houby

jedla se kulajda, smaženice

řízky z bedel

a bramboračka

ve které stála lžíce

a bylo toho tolik tolik více

že připomenout všechno

a láska ve zlatě, bolavé nohy, křeče

komáří štípance

a vzájemné dotýkání se.

Plavání s otevřenýma očima

v zelené vodě. Čekání do noci

na dřevěné lavici

na děti toulavé. Hvězdy nad hlavou.

Takhle kdysi, kdysi, čekávali na mě.

Světlušky jsou jenom ve tmě krásné.

Libeček v polívce.

Ach, po tomhle

celou zimu

stýská se.