Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJen tak...
20. 07. 2004
8
0
1583
Autor
abby
Jen tak do větru
rozevírám dlaně
odhodlaně
Jen tak pro sebe
dívám se do nebe
Potichu
aby mě nikdo neviděl
aby se nikdo nestyděl
aby se nestyděla moje křídla
že jsem se v jiné písničce zhlídla
aby se nestyděla moje ústa
že musím chvíli zticha zůstat
aby se nestyděly moje oči
že se už zpátky nikdy neotočí
aby už navždy zmizela vrátka
co jimi odcházím vždycky tak zkrátka
aby se nepletly nohy moje
a nešly tam, kam nejdou tvoje
Nooo, málo kdy se podaří něaká pjekná rýmovaná, zvláštní, neotřelá....Pěkná....taková....něžná....ale zas de o chlapa (?) T
Pomalý, vláčný začátek, krásné rýmy a přesná melodie uprostřed, tajemnější melancholicky sangvistický prvek na konci.. Nemám co dodat. Povedená od dlaní až k nohám:)
Moc se mi líbí hlavně ten prostředek. Rytmus nehapruje a s každým dílkem se zlepšuješ. TIP (toho si važ, posledních dvacet kritik, co jsem psala ráno, bylo dost negativních, hned tak mě něco nezaujme - blbostí, nebo povedeností; Tys zaujala tím druhým).
krásně plyne, ale na konci je to krasoplynutí tak nějak násilně utržené - místo aby do něčeho vplynulo.. jestli je mi teda rozumět :)
jak vnímám rytmus a melodii:
ze začátku se mi to zrychluje, až v šestém verši přijde STOP "potichu" - a pak mi rytmus začíná znovu od začátku, plavně se z pomala rozjíždí a zrychluje, aby se opět zastavil u "že jsem se v jiné písničce zhlídla"; a znovu zrychlujeme až k "že se už zpátky nikdy neotočí", a zase od začátku rozjezd a zrychlení a - poslední verš vybočuje ze zaběhnutého rytmu, nezpomaluje, nezklidňuje, nezastavuje, neústí do ničeho, zachovává rychlost předchozího verše - jenže bez pokračování je to takové neukončené, jako když jdu ze schodů a našlapuju tam kde už žádný další schod není, člověk si skoro zlomí nohu :)
ještě jednou jsem se na to podíval a možná už i trochu rozumím, proč se mi citované verše chce recitovat "pomaleji, zpomaleně" a s malou odmlkou po nich: první zastavení je dáno krátkým jednoslovným veršem; ta další dvě zastavení jsou dána tím, že verše začínají třemi jednoslabičnými slovy - tři pomalu vyslovené slabiky, pomalu protože mezi nimi jsou "mezislovní mezery" a tím už je (pro mě) dán celý rytmus/rychlost verše..
po pravdě musím ještě doplnit, že si nedovedu představit, jak tady ten rytmus zakončit, završit, jak ho nechast vyplynout do něčeho - jen si vnímám ten chybějící, očekávaný schod, který není a láme mi kotník :)
a ještě musím říct, že to, jak celý text až k předposlednímu verši plne, mě naprosto fascinuje a vtahuje, text má vlastní živý rytmus a melodii - díky za to