Brejle v čudu

podle skutečné události...

Takže přátelé milí, měl jsem dvoje brýle,
ještě před týdnem byly brýle v plné síle,
a pak to začlo celkem nenadále,
totiž jedny moje brýle skončily v kanále,
tak si před tím týdnem říkám stále,
nemít ty druhé brýle mám na mále,
co však nestalo se dneska ráno?
při čištění zubů
a během ranních zarputilých pohledů do zrcadla,
nějak jsem se ošíval a drbal v týle,
prudkým máchnutím rukou zpátky,
v umyvadle skončil kartáček, pasta a s třeskotem poslední brýle,
bez brýlí jsem vyrazil hledat optika,
když dorazil jsem ke krámu tomu popadla mě panika,
na bílém papíře v krátkozraké mlze,
černý nápis "DOVOLENÁ" zjevil se mi drze,
a tak napůl slepec, bez brýlí pouhý štvanec,
já, začal podupávat svůj vzteklý tanec,
částečně již v hysterii,
sám se svojí mlhou v dopravním prostředku,
dorazil jsem k optikovi, který, světe div se,
pevně držel a zrovna slavil jistou přestávku,
ve škole zvanou jako "poledku",
dveře brýlíráje konečně se otevřeli,
dvě ochotné ženy ptali se čím mohou posloužiti,
povídám dámy milé, nesu jen brýle zpraviti,
ony na to jestli prý nechci rovnou obroučky a skla nová,
já na to, proč ne, v té rozplizlé mlze totiž, jedna z optiček zdála se mi snová,
tak snad abych to zkrátil...
odcházel jsem spokojen, zdrátovanou brejli, spokojeně mžourám přes "pavouka",
v kapse rozpočet na dvoje nové brýle,
telefon na snovou slečnu, na čištění skel speciální vatu...
jen škoda, že ten rozpočet je ve výši mého měsíčního platu.

---