Jak děda bojoval s komunismem

Komunismus nebyl nikdy v naší rodině oblíbenou ideologií. Jediným komunistou byl od roku 1945 děda z máminy strany. Toho ale v roce 1948 zavřeli, protože zabil načerno prase. Tak se po propuštění okamžitě vydal na okresní sekretariát a se slovy "Když mě zavíráte, tak si tu knížku strčte do prdele!" opustil náruč matky strany.

Strýc z otcovy strany zanevřel na republiku přibližně ve stejném období a to hned poté, co mu znárodnili fabričku. Utekl do Německa, sehnal si tam práci, přešel hranice zpátky, sebral ženu, malého syna a kamaráda s rodinou a vydal se zpět. Další přechod se mu už nepodařil, kamaráda mu zastřelili. Šel sedět do uranových dolů (ono to nebylo tak o sezení, ale spíše o tvrdé práci ve vražedných podmínkách). Pustili ho v roce 1962 na přímluvu prezidenta Zápotockého. Prezident se přimluvil proto, protože jiný můj předek dělal maskéra ve filmu Rudá záře nad Kladnem natočeném podle jeho knihy.

Strýc definitivně utekl v roce 1968. Přes Rakousko se dostal do Spojených států a zakotvil v Los Angeles. Udělal dobře, že utekl tak daleko, protože jeho syn si vzal dceru estébáka, který ho vyšetřoval a setkání by skončilo nejspíš dalším kriminálem.

Na konci sedmdesátých let se mu podařilo vyplatit ze svazku s Československou socialistickou republikou a díky tomu občas navštívit rodnou vlast.

A tady začíná náš příběh.

Můj děda si po každém jídle párátkem pečlivě vyčistil zuby. Tuto libůstku mu znepříjemňovala kvalita socialistických párátek- lámala se a pouštěla třísky. Proto děda projevoval velkou radost, když mu strýc poskytl část cestovních zásob svých kapitalistických párátek. Párátka však nevydržela dlouho soustředěné žvýkání dvou mužů a brzo došly zásoby. Slovo dalo slovo a strýc slíbil zaslání nových párátek ihned, jak se vrátí do Spojených států.

Strýc není troškař. Obrovskou krabici naplnil menšími krabičkami s párátky a vědom si časové tísně vše poslal letecky do Československa. Jak známo, všechna pošta podobného charakteru procházela pečlivou kontrolou pánů od StB pod krytím celníků. Obrovská zásilka párátek vzbudila jejich pozornost. Kdo by si nechával zaslat letecky párátka ze Spojených států, že? Ještě větší podezření vzbudilo balení párátek- co kousek, to samostatně zabalený do papírku, na konci zatočeného. Obrazotvornost pánů estébáků pracovala naplno a nejen četba špionážních románů jim napovídala, že se děje něco nekalého. Takže rozebrali krabici, rozbalovali párátko po párátku a pečlivě kontrolovali balicí papírky. Hotovi byli za necelý týden a nezbylo jim nic jiného, než přiznat neúspěch.

Nazítří si natěšený děda přišel vyzvednout svá párátka. Nejen podle kyselých reakcí nevyspalých orgánů pochopil, co se stalo. Tato historka se stala v osmdesátých letech a to se už dalo telefonovat až do USA. Této vymoženosti děda využil a slovy: "Párátka se osvědčila, pošli další" objednal novou dodávku. Strýc nebyl sám, kdo to slyšel, dozorující orgány byly taky na příjmu.

Další dodávka byla netrpělivě očekávána. Do malého okresního města přibyly posily až z Prahy a všichni pečlivě zkoumali papírky, párátka i krabičky. Jelo se na dvě směny. Do toho se děda obden dožadoval vydání párátek se slovy, že je nutně potřebuje.

Státní orgány opět musely přiznat neúspěch, na párátkách nenašly nic závadného. Posily z Prahy odjely, místní policajti si začali připravovat výpověď pro případ nové zásilky.

Za pár let padl komunismus. Párátka nám došly nedávno.