Dan Bárta

Když Dan Bárta v listopadu roku 2000 vydal se skupinou, kterou sám sestavil, album "Illustratosphere", bylo přijato odborníky i laickou veřejností s nebývale velkým zájmem a ohlasem. Během několika týdnů se stalo jedním z nejprodávanějších CD nejen v České republice, ale i na Slovensku a za krátkou dobu získalo platinový statut. Ačkoli album obsahuje 10 většinou pomalých jazzově orientovaných písniček, hrály se snad ve všech celostátních i regionálních rádiích. Proto bylo s napětím očekáváno po tříleté pauze album nové s názvem "Entropicture".

Dan Bárta již v květnu roku 2003 při koncertních vystoupeních "Neoficiálně", kde zahrál a zazpíval některé písně z nové desky (např. Etnika Et Nikola nebo Za poryvů), naznačil, v čem bude síla nové desky a jakým směrem se bude dále nové album ubírat. Když si pustíte úvodní skladbu "Intropicture", vše je jasné - čistý jazz. No čistý, Dan Bárta patří k takovým osobnostem, že by snad ani nepřipustil, aby tato deska zněla od prvopočátku zcela jasně a zřetelně. Avšak máte-li potřebu si toto album zaškatulkovat, pak je zřejmě hudební styl jazz na místě, a to především pro svou svobodomyslnost a pro své emocionálně různorodé harmonie, které vytvářejí obrovský prostor pro experimentování se zvuky a nástroji, který nabízí a kterým se inspirovali nejen jazzoví interpreti, ale i řada jiných interpretů - vzpomeňme například projekt Alana Wildera "RECOIL".

Ale zpět k "Entropicture". Zdánlivě těžko uchopitelné album vás nečekaně snadno lapí do svých sítí, stačí mu jen dát alespoň maličkou šanci. Co si budeme namlouvat, poslouchat Bártu je "in" a řada lidí si nemůže dovolit nemít ho doma. A právě tato, byť zdánlivě minimální, šance je ve svém důsledku i rozhodující. Když si pustíte "Entropicture", alespoň malé kousíčky mozku naslouchají, ta nesmyslná hmota v dutině lebeční má totiž z duše ráda tříbení fantazie, k čemuž je "Entropicture" doslova stvořené. Je krásné proplétat se nejrůznějšími rovinami tak povedené desky. Stále nacházet další a další překvapení, fígle, hudební i literární inspirace, neboť i textově je toto album na výši. Těžko se hodnotí tak vyzrálé album jako celek, do kterého jakkoli zasahovat není dobré. Možná by však stálo za to označit potenciální hity jako např. Etnika Et Nikola, nebo píseň Za poryvů s poetickým začátkem: "Až bude z mé hlavy uma, umaštěná boj, druhové nebudou dumat, nad svými nápoji, po noci Té, ani doma, ani sami." Co tedy říct na závěr? Nové album "Entropicture" je investicí do emotivně duchaplného uměleckého díla, které vyjadřuje sny a touhy skutečných umělců a umocňuje svými pocity okázalého duševního přesvědčení o správnosti zvolené cesty a o emocionální a duševní vyspělosti samotných umělců.

Jen namátkou vybírám, co jsem našel napsáno o tomto albu na jiném nejmenovaném serveru; nejprve pozitivní ohlasy: "Entropicture je jako procházka zahradou. Co píseň, to jiná vůně. Projev jednotlivých hudebníků je bezchybný. Ve svém projevu se pouští dál, než v případě Illustratosphere. Sólové party doplňuje jedinečně Danův procítěný zpěv. Jazzové kousky střídají houslové partie. Vše působí sehraně a uceleně. Není co dodat. Až uši plesají. Opět nádherný květ precizní muzikálnosti "doprovodného" ansámblu, zralosti Bártových hlasových rejstříků a od minulého počinu ještě propracovanější lyrické složky... Škoda jen, že album se vzhledem ke stopáži trochu rozplývá a ve finální části a podléhá monotónnosti. Oproti první Illustratospheře určitě více posunuté vstříc uchopitelné melodii, ale trochu se vytratila ta geniální sevřenost. Nu což, pořád vysoko nad průměrem!" Negativní: "Kdo by si snad myslel, že se pan fotograf (čti Dan Bárta, pozn.autora) rozmáchl první nahrávkou k ještě větším výkonům budoucím, mýlil by se. Je to prostě jenom další nahrávka." Nebo: "Je to sračka... čekala jsem víc."