Alkoholismus

Málo lidí ví, jak je to snadné. Možná, že jen ti, kteří tam byli. To si takhle kráčíte cestou necestou a najednou jste tam. Město plné lákavých reklam, blikajících neonů a zdanlivě nekonečných možností. Leží na samém okraji lidské duše. Město jménem Alkoholismus.

Člověk tam příjde, všichni se na něj usmívají a zvou ho ke stolu. Řekne si: "No páni, co je tohle za skvělé místo? A proč mi o něm už někdo neřekl dřív?"

No tak na to je jednoduché vysvětlení. Jen málo lidí chytne zpáteční vlak. A to ze dvou důvodů. Tak za prvé, jezdí opravdu málokdy. A za druhé, člověk musí sedět na tom zatuchlém, prochcaném a depresivním nádraží několik měsíců, než se rozhodnou vám prodat lístek.

A teď mi řekněte. Po pravdě. Kolik lidí má na tohle sílu? Buď si výjde do víru toho na pohled úžasného velkoměsta, prozkoumávat další uličky, památky, kasína a vábivé, příjemně vyhlížející hospůdky, nebo jde do té betonově šedé neosobní budovy si sednout na tvrdou betonovou lavici a doufat ve vlak, kterej možná ani nepřijede.

Něco vám řeknu, není žádný div, že vždycky jede téměř prázdný.