brečím
a stejně víš
že zase někam odlétám
chtěl bych být jenom Tvůj
ale nikdy jsem se nesmířil sám se sebou
brečím
a nezávisle (jako vždy) navlékám si diadém
Bylo by krásné vracet se do minulosti, ale i nudné, ještě, že to nelze. Jinak úvaha: 1A *t*
pardon, nevyznačil jsem TIP, tak to napravuji.. :o))))))))))
uf.. jen zopakuji, že úcta druhého vychází z tvého vlastního sebe-vědomí, vědomí vlastní výjimečnosti.. ono to není nic divného - člověk, který si je vědom toho, že je výjimečný a zaslouží si úctu, se chová výjimečně a úctyhodně, pozor neplést s "nabubřele" ..to, co popisuješ, bolí a moc, a vyčerpává, pochopitelně.. já jen říkám, že nejsi bezmocná, že ten klíč je v tobě zrovna tak jako v něm.. nechci navádět k rozchodu, ale někdy je potřeba odejít, protože ona ta sebe-úcta a sebe-vědomí musí být na obou stranách, aby to fungovalo - anebo musí být na obou stranách alespoň ochota s tím něco dělat, ochota vnímat problém.. i to je způsob řešení - nejsi bezmocná.. odchodem můžeš ukázat, sobě i jemu, že si vážíš sebe sama, že máš svou hodnotu - a vždy platí, že je-li čas na odchod, je-li to opravdu to správné řešení, je to zdravé pro obě strany, byť s tím často ta druhá strana nesouhlasí.. ale ještě jednou, nenabádám k rozchodu, ten je až to poslední, spíš k pochopení druhé strany a k zamyšlení, jestli je tam ochota vnímat problém a pokud ano, přiznat a přijmout podíl odpovědnosti na obou stranách, tak, abys nevyčítala a neodradila a přece sebevědomě..
výjimečná pro druhé budeš tehdy, když se nebudeš bát být výjimečná sama pro sebe
držím palce - tobě i sobě
Kubišovou si nepouštěj... a hlavně to moc nedramatizuj....kecy, viď:)...teda myslim tim ty tvoje:).....a neber mě zas tak vážně, prostě teď jim feferonky a čtu si tvoji úvahu...smích:).....a věř že taky nejde každýho zmlátit:)...ale nevim jak to bylo:)....třeba ho mohl narvat někam do popelnice, rozkopat mu ksicht a nachcat mu třeba do ucha...to se všechno dá:).....chichi:).......hlavně neřikej že je smutný bejt ženou....copak jsou ženy?...nemam rád tyhle postoje....všechno je v lidech, v ničem jinym..a jesti je to chlap nebo ženská, na tom nesejde......sráč může bejt on i ona:)-------no a abych to shrnul, tim myslim ty svoje slova, nic jinýho:)....tak chci říct, že ti přeju ať někoho dobrýho najdeš, protože je to kurva sakramentsky důležitý, vo tom taky vim......takže přeju jen to dobrý....měj se nádherně, papa.....
jj,viz Mahoney - to je presny - a jeste jedna soukroma poznamka- jestli zustavas s tim klukem po tom, co Ti rekl ohledne porodu, tak jsi blazen......bez pardonu....mam za sebou zdravku, videl jsem nekolik porodu a takhle se lide v tehle chvilich nechovaji...a ani o nich takhle nemluvi....no,asi mam kolem sebe jine lidi....a jsem za to rad - preji hodne stesti a sil
Napsal bych ti, abys nebyla smutná, že se všechno časem samo spraví. To je přesně ta věta, co jsem slyšel od spousty lidí, s kterými jsem řešil svoje problémy, o níž ale vím, že mě tehdy nijak extra nepovzbudila. Takže teda nevím, čím tě utěšit. Snad jen říci, že v tom nejsi sama. Ačkoli nemusím řešit problémy s pocitem ženství (:-D), tak mám taky občas pocit, že bych chtěl radši být někdo jiný, někdo, kdo je pro někoho výjimečný.
Ať žijou depresáři z Nezordonie!
Na zdraví královny, pudem si asi konečně zachlastat:-)
Člověk si za všechno může sám.
jako dívku mě to přimělo k dlouhýmu zamyšlení..se nad sebou...co k tomu dodat..hltala jsem to jak oříškovou čokoládu. nádhera
TIP
každý člověk je vyjímečný... a u ženských, zdá se mi, platí to ještě o kousek více. a ty jsi vyjímečná. ačkoliv tě nijak neznám, už jen tím, co jsi napsala jsi velmi vyjímečná! :-)) jsem rád, že jsem to četl a že pořád existují takové vyjímečné bytosti u kterých není potřeba roky špendlíčkem pátrat po té jejich vyjímečnosti, aby člověk nakonec odcházel zklamán. a zároveň z nich neodkapává ta jejich "vyjímečnost" takovým fofrem, že má jeden pocit, že se asi co chvíli utopí... :-)
jsi taková jaká jsi a tak je to dobré. ačkoliv mužem jsem, myslím, že stejně tak je dobré býti dívkou i ženou :-)
Ještě, že nejsem žena...
...máte to těžké...
Za to, že jsem došel od začátku ke konci...
TIP
Ne, že bych ve všem souhlasil, ale musím říct, že je to úvaha a ne fňuk (to se občas trochu plete :-)). Já třeba - nejsem o moc starší neřeším moc rozdíl mezi ženou a dívkou. Jde mi o bytost, která ve mne probudí lásku, o kterou se pak můžeme dělit. Shodou okolností už s takovou chvíli pobývám a tak si tvé rady nakonec beru k srdci- A tobě přeji štěstí - jelikož (a to moho doložit:-)) - najit tu pravou chce štěstí, udržet jí, to chce umění- Ovidius to myslel čistě na ženy, já však využiji rodovosti češtiny a místo "žena" dávám "láska". Nejenže je to political correct, ale je mi to bližší, protože jsou i jiné lásky než ty mezilidské (ano, myslím koníčky, tedy jako hobby) a ani ty bych nepodceňoval.
Úvaze, která mě přiměje uvažovat dávám samozřejmě tip.
sluníčko, sám toto téma ještě nemám úplně zpracované, ale jestli se něčeho děsím, je to žena, která chce být tou výjimečnou.. to co ženu dělá krásnou a výjimečnou, je sebedůvěra a vědomí vlastní výjimečnosti, na ničem jiném nezáleží..! žena, která je výjimečná, je výjimečná - a žena, která si to neuvědomuje a místo toho chce, aby ji o tom partner přesvědčil, ta je jako kámen který táhne ke dnu, aspoň tak jsem to cítil, bylo to hrozně vyčerpávající.. víš, někdy jsem prostě unavený a sotva táhnu sám sebe, a najednou je tu ona a chce, abych na sebe vzal ještě její tíhu, kdyby to aspoň šlo... když zrovna nemám sílu ji podepřít, ona mi to vyčítá a je zklamaná, mně to štve a jsem se sebou nespokojený, jsem bezmocný protože nemám sílu ji nekriticky obdivovat, leda bych se přetvařoval a lhal, ale to nezkouším protože to stejně nefunguje, pochvala musí být upřímná a opravdová.. vyčítá se mi, že neovládám své nálady, náladově se vyčítá.. je to jen pohled z druhé strany, víš, ale jsou věci které patří tobě a jsou věci které patří mně, tvoje úcta je tvoje energie a není možné dát ti to co je tvoje, a pokud ji ode mě chceš, bereš mi mou a stává se z toho boj o energii, marný a nesmyslný, protože obě strany jenom ztrácí, a čím méně mají, tím více chtějí.. ber si to co je tvoje a dávej to co druhému patří, a pokud on na tom bude stejně, bude to fajn, aspoň doufám ;)
Mahoney ... dobře jsi vyjádřil alespoň část toho, co bych sem asi taky rád napsal, jenže se mi jaksi nedostává slov ...
ta část o vyjímečnosti je spíš pocitová. nepotřebuji poslouchat chválu, ten pocit vychází z lásky toho druhého. Není to o skládání komplimentů, ale o úctě. Můj přítel je holkař, ale jak on říká: Já s nimi nespím. Miluje mě, ale chybí mi ten pocit důležitosti v jeho životě. Je rád středem pozornosti, rád by se rozdal a mně pak zůstává ta malá unavená část, která nemá sílu. Začali jsme sebou zametat. Vzpomínám si, chtěla jsem, aby jednou byl u porodu našeho dítěte a on řekl: Fajn, vezmu si tam noviny a čaj. Doufám, že nechceš, abych byl přímo u toho. To jsou ty okamžiky, při kterých jdu do kolen. Stala jsem se mu samozřejmou. Jsem tu a někdy mám pocit, že si toho přestal vážit. ne vždy. Ale ty chvilky jsou hrozné.
nejsi tuctovou, Lyrel...obleč si nejkrásnější šaty, vyčeš vlasy a na rty si nanes růž v odstínu 96...je krásné odpoledne a venku se prochází krásná žena...
*
Písmák