Gabriel Whitecrow
GABRIEL WhiteCrow
Lucie Svítková
-19. listopad 2002, 22: 38 SEČ
-Gabriel:
Zaváto
ZavátoPláň, tak nekonečná. holá bílá pláň. Oblaka jemného bodavého sněhu vždy, když se zvedne vítr. Mlha.
Imbolc
ImbolcByl podvečer svátku Imbolc, kdy se vše očisťovalo a vstávalo nové a krásné. Svátek pastýřů a jejich ovcí. V ten den bylo ticho. Jen jediný kůň šel po prašné cestě a na něm rytíř ze země krále Lluda.
SVATBA
SVATBA“Mami, já chápu, že se ti to nelíbí,” řekla Anna k obrazovce. “Já vím, že se máte rádi, ale táta se z toho zblázní,” odpověděla jí starší žena. Annina matka seděla v pohodlí svého domu na Měsíci a hovořila se svojí dcerou přes půl sluneční soustavy. Anna vzdychla.
Píseň o rytíři
Ach, rytíři, kdes nechal meč
kde je tvůj rudý plášť.
ved jsi vžycky smělou řeč
teď skrývá se v ní zášť.
Mechová písnička
kdo spatřil hvozdy na mapách
jak smaragdový příboj vln
Kdo sníval o svých výpravách a toužil býti lesa pln
Ten ať klidně složí hlavu
Ailin
Ni simpa naina
ar ailiniony salpar nen
ni melise halja korma
ar nele pele ta men.
Aranel Tuile
Koire na vanima vende
mere ar naina
Tuile pele nite nande
tjele ar kalja.
Všechno své nosíme s sebou
Já zapomněla
že jarem kvete tráva
já poutník šedivým prachem
Z ramen si setřásám
Vlaštovka
F C G C
Vlaštovko křídla máš z hedvábí
Ami D EC
V zobáčku neseš mi zelenou ratolest
Píseň pro nezordonskou královnu
Ach, má sněžná bílá paní,
tobě splním každé přání.
jasná kopí pro tě míti,
pohleď, jak se nocí svítí.
Smutnosnění
Udýchané smutnosnění
nic nezmění
nic nezmění
bílohořká krabice
Žena
Ženská duše je umíněné děcko. Vzpomínám, jak jsem se poprvé uviděla v zrcadle jako žena. byla jsem nahá a mokré vlasy se mi lepily na obličej, zrcadlo se mlžilo a já ho otírala předloktím. Myslím, že to bylo teprve nedávno.
Obrozenecká vánoční
Pověz mi, Ježíšku,
jak ty to děláš.
Přetěžká břemena
do výše zvedáš.
Kočka, racek a moře
Zamilovala se jednou kočka do racka
ó jak jen po něm toužila
po něm a bílém peří
kolik nocí vzhlížela do výšin
ještě mě chceš
našla jsem psaní
od cizí paní
a tak si říkám
jestlis ho tam nechal
Tomu pánovi, co je tak často smutný
Chtěla jsem Ti napsat
abys nesmutnil
ale to je těžký
víš
Odkveteno jest...
Někdo pláče u bran Říma
aby směl obejmout domovské dvěře
a někdo na balkóně
ve čtvrtém patře
Balil si kufry
Balil si kufry
a to dřív nedělal
že neměl odkud
ani kam
Holubi na dlažbě
Zkus nabrat výšku
křídla máš zlámaná
perutě hoří
a srdce plane
Óda na Schrodingerovu kočku
Támhle leží krabice
a je živá velice
napsáno mám v bločku
že v ní vězní kočku
Mare Imbrium
Povídám. šest akrů sněhupro jednu zmrzlou kočkunení to hodně. A ona na to,že když zmrznouttak jediněmezi sněženkami. Tak jsem se posadilavedle nía ona mi ukázala hvězdy.
Ryba
(G, D, Ami, C, Emi, C, D)Jestli ryba rybu hledábývá při tom trošku bledáale když tu rybu najdebledost na ní ihned zajde. Ref: Hledejme se všichni spolunahuru a zase doluAž se někde spolu sejdemdo novýho světa vejdem. V dešti sedí černá kočkapro slzičky mhouří očkazoufalství však prostor nedátuší, že ji kdosi hledáRef: Hledejme se všichni spolunahoru a zase doluAž se někde spolu sejdemdo novýho světa vejdem.
Běželo slunce
Běželo sluncez kopcepo louceběželo, běželonožky zvedaloBěželo sluncepo polido políběželo běželozakoplo, upadloObilí zezlátlo.
bez názvu
Hej. Rozhoupej mi srdcemistře zvoníku. Na plese bludičekroztančím umrlcetak jen ho rozhoupejna laně ze stínů. Protančím do ránaželezné střevíce.
O paprsku a kameni
Slunce má mnoho dětí-paprsků, které hřejí a laskají dobrou Zemi po tváři, protože Slunce samotné je veliké a jistě by ji sežehlo. Ale jeden z paprsků byl velmi neposedný. Příliš dlouho se zdržoval na Zemi, i když ostatní už dávno spaly za kopcem. I stalo se, že se paprsek ztratil.
Snová kočka
D AmiMoje malý dítěD Amihvězdy políbí těD Amitak už zavři očkaD Amipříjde snová kočkaC Atlapky má ze stínuC Amyšlenky z jasmínů. (D Ami)Poví ti pohádkuže máme zahrádkua není žádná zlobaže přišla jiná dobanebudou žádný drátyjen ruce tvýho táty.
Třikrát devět archandělů
Není to tak dávno, co archeologové poblíž Novgorodu našli malé pásky březové kůry. Na kůře by nebylo nic moc zajímavého, ale její popraskaná kůže se skvěla drobným rytým písmem. Před mnoha lety to byly obyčejné vzkazy, dopisy a myšlenky, narychlo zapsané muži a ženami v době rozkvětu toho města, než ho Moskva srovnala se zemí. .
Pane mafián, upadla vám pistole!
-Pane mafián, upadla vám pistole.
-Ó, děkuji vám, pane policisto.
-V pořádku. Jednou mi to vrátíte.
Pečené kaštany
Podívej. kaštanový list.
Já slyšela, kaštan se dá jíst.
I ty hlopá, tohleto je tráva,
teď ti policajti předčítají práva.
Městečko jako na dlani...
Je temné království
plné dodávek
a zásobníků.
"Hurá, hurá, dostal jsem tě. "