Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

(bez názvu)

15. 09. 2004
2
0
2019
Autor
nickey

...u příležitosti jedné neveselé události...

cizí lidé v našem domě
ulepených rukou potřásání
solí kořeněné tváře
upřímné?
 
skleničky zvoní
oslava asi
svíčky tu voní
a někdo umřel
 
vrhám bílé stíny
vosk smutku do uší
pád z hluboké díry
 
....a Ty, tati, jak je Ti po duši?

nickey
22. 10. 2004
Dát tip
omlouvám se těm co psali kritiky, celou jsem jí překopal a z té původní zbyly fragmenty a jinak díky, záležitost už je to roky stará, šuplíková, takže vše ok ;)

No, už si tu původní verzi vůbec nepamatuji, tahle je celkem dobrá.* Jediné, co mi vadí, je rým uši - duši. Trochu dost to celou báseň zlehčuje, myslím.

elfka_Sea
22. 10. 2004
Dát tip
a je ještě lepší:)

Amanda
16. 09. 2004
Dát tip
Skvele zachovany slet myslenek... smekam...

harosek
15. 09. 2004
Dát tip
koloběh

adrift
15. 09. 2004
Dát tip
bolest je vždycky neveselá. soucítím

elfka_Sea
15. 09. 2004
Dát tip
to je......docela silńý kafe a sama podle svých básní vím, jak těžko jdou tyto pocity vyjádřit......možná jich na tohle téma padne více.........kéž by ne, ale i tak ssi myslím, že vůbec za to že si ty pocity vrhla na papír....ti patří *t a příště už veseleji :)

Taky soucítím. Ale když se na to dívám jen jako na báseň, moc se mi líbí vrhám bílé stíny, padám z hluboké díry. Těch dvou veršíků je tady škoda, zasloužily by si lepší společnost.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru