Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMůj
04. 10. 2004
9
4
5070
Autor
Mila_cik
Zas jednou něco naivňoučkého...
dnes sama do peřin se zachumlám,
zavřu očka a své přání,
tiše do tmy zabrumlám.
Tma, hvězdy a snad i měsíc sám,
o naší samotě si šuškají,
v noci potají vkrádají se k nám
a ve snech na nás čekají.
Když s jejich pomocí, najdem jeden druhého,
pak znaveni vracejí se na nebe
už pomalu procitám do dne slunného
a zas jsem tady bez tebe.
4 názory
naivňoučkého? Jo, já takhle občas taky přemýšlím. Ale někdo kdo je zrovna do někoho zamilovanej to tak určitě nenazve. Je to krásné :)
Gabe: Máš pravdu.....jinak za vánoční dárek děkuji..je úžasný a opravdu mi ukápla i slza...je proste dokonaly
...pečlivě jsem znovu prostudoval tuto krásnou básničku a věřím Ti, že probudit se každý den beze mě musí být strašný...:-))))
Andřich_Nepojal
16. 11. 2004
ň
ň
ň
ň u ji to ňu ňu a snad bych, máš-li i něžný hlas, u těchto veršů usnul zasněně zamilovaný.
Souhlasím s B3, ale to nic nemění, že mám holky rád.
cempe: no jo asi se nezměním..ne neboj nemám něžný hlas...neboj..díky za návštěvu atd atd..
znaveni se vracejí na nebe.. to se mi moc líbí.. :o)
celá básnička na mě působí křehkým dojmem..
moc moc :o)))
Ves: děkuji mnohokrát..:-)
swad: Třeba jednou budeš...
harosek: díky...ne všichni majuí stejný názor