Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGordický uzel ve škarpě
Autor
malykuba01
Snad, možná…
…když
vidím tě tak utrápenou,balvanem stesku zavalenou,
sevřenou krunýřem deprese,
čekáním, až
mobil ozve se…
…vítání, už jsi tu!,
zkalená dávkou jedu,
zklamáním, že zítra zas pryč jedu
a tebe
čeká dál byt s chutí anémieveselý jak pitevna
na konci pandémie…
…jak hledáš řešení
a vskrytu duše také vinu,
v domácím vězení
obětí bez zločinu,
již depka den co den
se snaží v kolo vplést,
Tantalos zbledl by,
dostat tak krutý trest…
…krutý a nelidský,
co na tom je tak zlého
milovat naplno, na
vždyckyženatého?!…
…hledět, jak migrénou ti třeští hlava,
protože beznaděj v ní vrtat nepřestává…
… cítit z tvých objetí,
když jednou týdně
se pár chvilek
zdržímve tvé cele,
co nechceš nahlas říct:
“já
už to nevydržím,zůstaň nebo zmiz do prdele
…”
…možná v té zatáčce,
v níž z auta zbyly střepy,
mě tryskem odvážel doprovod velkolepý
s fanfárou sirény
a v loži s rudou vatou
jak kočár splašený
o prsa před Zubatou…
…možná v té zápletce,
když to tak kolem zvážím,
hladce i obrace,
snad
Boha neurážím,ten přece jediný zná hloubku utrpení,
snad jsem měl životu
v tom mžiku přetížení
zamávat tvrďákem
jak kdysi Charlie Chaplin…
…a dupnout místo brzdy
na plyn!