Červenočerná

Volám tě,

když házím na stěnu hrách.

Kam se dnes schováš,

má červenočervená,

má černočerná,

ženuško osudová,

dívenko věrná?

A moje ruce,

ti vyrůstají v klíně,

snaží se obejmout pas,

komu chceš patřit, má bohyně?

Komu? Kterému z nás?

Hrách

koulí se po zemi,

však házím ho já,

hubenými pažemi

na postel,

co tichounce vrže

na odpor přírazům

cizího muže.

Ta marnost je skličující,

Požírá mě jako čas,

Marnost je zmítající!

Zmítá mou duší prašivými dráhami poezie,

táhne ji v divokém rytmu

a svazuje mé tělo provazy apatie.

Neslyšitelná, neviditelná síla,

náplast na tvých uších

nebo snad páska přes oči

to způsobila?

Já nenajdu klid v žádném domě.

Ty nevidíš,

Lásko, Ty neslyšíš,

že patříš ke mně?

Volám tě..