Na zdraví?

Už snad celá staletí si lidé připíjejí na zdraví. Nejčastěji samozřejmě alkoholickými nápoji. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel (snad až na tou záchodovou mísou), ale proč vlastně? Snad si naši praotcové mysleli, že je alkohol léčivý. Téměř každý dnes ví, že tomu tak není. Vždyť jen kolik lidí se díky alkoholickým nápojům denně zemře? A nebo raní kocovina, ta nám ke zdraví také moc nepřidá. Tak proč “na zdraví”? Tato zázračná formulka, bez které si oslavu či posezení s přáteli nedokážeme představit, pro nás zůstane na do smrti zahalená tajemstvím. Všichni stejně víme, že až se příště sejdeme nad sklenkou toho dobrého zlatavého moku řekneme si “na zdraví!”

A proč vlastně ne... Všude na světě se tahle kouzelná větička používá. Proč ale nezavedeme výraz mnohem výstižnější. Něco, co by klasicky okomentovalo stav, který bude přímo nastávat. Větu, která by ho přesněji definovala. (Paní profesorko, vy mi ale zavařujete mozek!)

Takže máme možnost dokonce vybírat.

Chováme se jak idioti. Smějeme se vlastním vtipům. Nikdo nás neposlouchá, přesto všichni mluvíme. A připadáme si děsně bezvadní. Za prvé: “Na náladu!”

Většinou se zlejeme do bezvědomí, těch pár socek, co tvrdí, že nepijí, vynechávám (záměrně). Za druhé: “Do bezvědomí!”

Vyvádíme jak kreténi. Skáčeme na sebe. Vrážíme do sebe lokty. Dáváme si herdy do zad. Motají se nám nohy, jazyk i oči. Padáme a plazíme se. A všichni jenom zíraj, co se do nás vejde. Za třetí: “Do sraček!”