Někdy tě ztrácím

Někdy, někdy tě ztrácím, na ulici, uprostřed jídla či mezi řečí. Jsi příliš /loin de moi/ daleko. Tak lehko zapomínám, je to příliš snadné. V přítomnosti lidí, kteří mě milují, zvláště pak mezi muži. Koketuje-li navíc platonikum lásky s přátelstvím zapomínání je snazší o to více čím silnější je cit. Ztrácím tě v nervozitě dne, kdy zapomínáš dotýkat se mého těla, něžně a věčně. A pospícháš ztracen ve světě nesmyslů. Ztácíš pak mě a marně hledáš ve světě, ve kterém nejsem. Pak se zastavíš a nadechneš, abys mě potkal a vystoupil ze stínu, tak jako héroové, když se vraceli z bitev. Dotkneš se mě věčně a něžně. A potom tě potkám znovu neboť i přes ztrácení věčné ztratit nelze a i přes zapomínání něžné nelze zapomenout.

---