Náš první koncert

ze života :)

Náš první koncert

V sobotu se konal v naší vesničce myslivecký ples. Je to jediná taneční zábava, která u nás jednou za rok rozptyluje tancechtivé obyvatele a tak se sejde celá vesnice a náležitě si jí užívá. A protože je můj taťka zdejší myslivecký hospodář, povedlo se mi si tam zajistit chvilku na podiu, aby se naše kapela poprvé ukázala zrakům lidským.
Den předtím jsme totiž měli zkoušku a když jsem je tam zvala na taneček, Jardu napadlo, že bychom si tam mohli zkusit vystupovat před lidmi. Protože jsem pro každou improvizaci, hned jsem zavolala domů a rodiče se vyjádřili, že pokud si to domluvím s organizátorem (jeden z mladších členů mysliveckého sdružení), určitě to nebude problém. Naneštěstí jsem ještě ten večer seděla s kamarádkou před horským sluníčkem a dostala pekelný zánět spojivek, ale to otrlou seveřanku nezastaví.
Vystoupení jsem dojednávala až na místě. Organizátor se zatvářil pochybovačně, ale řekl:
 "No, když bude mít ta kapela,co nám hraje přestávku na večeři, mohli byste to tak na půl hodinky zkusit,ale domluv si to s nimi. Hlavně aby se to líbilo lidem. Co hrajete?"
 "Takovej big-beat," řekla jsem, ale asi mu to nic neřeklo. Zjistila jsem, že ta kapela nemá bicí, tak jsem psala klukům,aby je vzali a nervózně pobíhala po myslivně, protože pořád nejeli. Kde kdo na mě díky mým slunečním brýlím pořvával: "Ha, američanka!" nebo "To sluníčko ale praží,co?" Rodiče vyprávěli ostatním příbuzným a přátelům, na co se chystám a ti byli zvědaví, tak nějací diváci byli jistí.
Kluci přijeli samozřejmě bez bubnů, zato s sebou měli dva kamarády, které představili jako zvukaře a manažera, kdyby po nich náhodou chtěli vstupné. Nikde už tam nebylo místo z sezení až na jeden osamocený stůl na úzkém balkónku na sále. Sice se tam blbě lezlo, ale alespoň jsme tam měli soukromí a rozhled. A rozhlíželi jsme se pozorně, jestli na nás budou lidé zvědaví a nakonec jsme se rozhodli, že pokud už budou dostatečně opilí, tak Láďa dojede pro bubny a zkusíme to. O jedné pauze jsem s ním došla ke stolu, kde sídlila kapela. Nejdřív kulili oči, ale nakonec vypadali docela vstřícně a pochybovali jedině o tom, že nám po podlaze nebudou klouzat bubny, protože na malé pódium se už nevešly. Nakonec jsme byli docela spokojení a mysleli si, že pravá kapela včetně bicí bude skutečné oživení oproti těm klávesám. Dokonce se dostavila i tréma, a tak kluci pořád kouřili, což se mi vůbec nelíbilo, a tak jsem se vydala dolů, kde se zrovna prodávala tombola. Vytahala jsem deset ruliček, které rodiče zacvakali a objevila jen jedno číslo:7. Jaká smůla, že to bylo zrovna srnčí, kterého máme plný mrazák.
Asi jsem se ještě nezmínila o tom, jak kluci vypadají. Prostě dělají čest šedesátým létům a big-beatu. Všichni mají dlouhé vlasy, zvonové kalhoty Jarda lenonky, a do toho já s tmavými brýlemi přes ty dioptrické a vagabundsky rozcuchaná. Není divu, že se za námi spoluobčané s hrůzou otáčeli. Tombola už byla vydána a já si na poslední chvíli vzpomněla na lísteček se sedmičkou pod popelníkem a nabídla ho klukům. Člověk by řekl, že to bude alespoň naporcované, ale když jim pán od tomboly přitáhl celou mrtvou srnu, vyvstala otázka,co s ní. Nakonec ji nacpali do auta a rozhodli se,že si jí ve zkušebně stáhnou a rozporcují. Při velice zábavném přenášení srny se ale ozvalo ze sálu:
 "Dozvěděli jsme se, že tu bude taková kulturní vložka, tak se jdeme občerstvit a přejeme příjemnou zábavu!?"
Naklusali jsme s bubnama a činelama, Láďa si je sešteloval, kluci si zapojili kytary a já si položila na klávesy texty a zkusila do mikrofonu flétnu za řevu vyjukaných lidí: "Co to je??!" a upřených pohledů příbuzenstva od zadní stěny. Veslo (1. kamarád) si přisunul židli co nejblíže k nám a Kocour (2. kamarád) se chystal k tanci. Lidé zírali a očekávali nejhorší, tak jsem šeptala: "Už hrajte!" A Láďa nás uvedl. Bohužel nám kapela neseštelovala aparáty na tvrdší hudbu a řvalo to strašně nahlas, ale kluci si libovali, že je to pořádnej bigbít. Jednu sloku v druhé písničce jsem díky trémě docela zmotala, ale jak jsem si všimla, lidem to nevadilo, protože nás vůbec neposlouchali a řvali:
  "Vypadněte, vy hašišáci!"
  "Běžte do prdele!"
  "Fuuuj!" Po třetí písničce přišel pořadatel a diskrétně zašeptal: "Zkraťte to!", ale už bylo pozdě. Nechápala jsem to a při čtvrté písničce jsem přemáhala pláč, vždyť se nám to celkem dařilo! Na podium vylezl nějaký fousatý vysoký chlap se slovy:
  "Kdo je tady vedoucí?" Přihlásila jsem se,protože jsem se cítila zodpovědná a už jsem byla připravená na všechno. On na mě začal řvát:
  "Co to tady děláte? Tohle jsou obyčejní vesničani, nás to nezajímá! Běžte si to hrát někam jinam! Zahrajte něco, co známe nebo vypadněte!?" Po jeho odchodu nastala chvíle ticha. Lidé s napětím očekávali, že se konečně sbalíme a zmizíme. Na parketu stálo pár mladých a opilých,co tancovali. Žalostný zbytek. Protestně jsem prohlásila do mikrofonu:
  "A rozloučíme se s vámi písničkou od Beatles: Get Back!" Ta se povedla, ale diváci už byli prý tak rozzuření, že ani nevnímali, že jsou to Beatles. "Get back to where you once belognet!", zařvala jsem na ně naposledy v písničce a rychle jsme začali balit. Kytarista z té suché kapely, kterou žrali k nám přišel a povídal: "Škoda, bylo to dobrý!" Mamka přispěchala a povídala: "Uf, já už myslela, že vás začnou kamenovat. Po první písničce chtěli vrátit vstupné a jedna paní na mě řvala,ať si vezmu ty svý hašišáky a vypadnu."  Ven za námi ještě přišlo pár lidí a říkali, že jen kdyby to tolik neřvalo a byl víc slyšet zpěv, bylo by to výborný. Veslo nás začal plamenně obhajovat, že za to nemůžeme, když nám s tím cizím aparátem nikdo nepomohl, tak jsme ještě schytali ještě přednášku o konkurenci a byznysu v hudbě. Mamka (jako téměř vždy po nějakém mém koncertě) řekla, že jsem se neslyšela a zpívala jsem falešně. Nakonec jsme ještě chvíli pobyli na balkónku, kluci měli z toho skandálu srandu a nadávali na ten "plidkej popík" a "radiový sračky", které lidi tak nadšeně žrali. No, nakonec si alespoň víc vážili té své suché kapely bez bubnů a už jim nenadávali, že pořád odpočívaj a nehrajou. Alespoň jsme si odtamtud odvezli tu srnu a její kůže,co teď visí nad vchodem do zkušebny nám bude připomínat, jaký jsou lidi.

---