Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTichá - pianissimo
09. 11. 2000
12
0
4155
Autor
Bix
stromy vystierajú prsty k nebu
my na vtáky upierame zrak
je pokoj
len steblo zaplesá
keď sa mu vietor oprie o hruď
je kľud
ticho drobných kvapiek mlčania
prsty z prstov nesmelo sa vymania
aby sa stratili
v šumení stromov
Miroslawek
18. 06. 2001
Ejhle poezie! Velmi krásné, uměřené, trochu tajemné. Cítím náladu i ten odchod na konci. Tip.
Nádhera... něco mi to připomíná... kde jsem to jenom byl... a s kým???
Áááá, už vím ;-)))
Stanu se větrem...
prsty z prstov nesmelo sa vymania!!!
Tohle si zaslouží TIPík a šup s tím mezi nejoblíbenější ;-)
Moc si mě dnes potěšila, Bix. Dík.
mě to šumění stromů skoro vytéká z monitoru, je to hodně podmanivé a příjemné
líbí líbí
jsem tam...
kdyz vitr se opre o mou hrud...krasa...
ja zas miluju, kdyz mi cese vlasy...