O šroubečkově cestě za štěstím

O šroubečkově cestě za štěstím

Tu byl jeden šroubeček. Nacházel se ve vlaku a spojoval desky, které se nacházely mezi jednotlivými kupečky.

A tak si žil. Pozoroval lidi, jak nastoupili, usadili se a začali něco dělat. Nebo si jen povídali. Šroubečkovi se tak dostávalo jedinečného duchovního poznání. Šroubeček však šťastný nebyl. Žil si tu sám. Pravda, byli tu i jiní, ale ti neuměli myslet. Byly to jenom kusy kovu! A ta nuda ho štvala.

Věděl, jak se jí zbavit. Tušil, že někde jinde je ráj, kde se něco děje. Ale těžko by se tam dostal. Kdyby se sám vyšrouboval(což on dokáže), jenom by spadl na zem a v roztodivných půlobloucích by se motal po zemi.

Jednou se obzvláště nudil, když v tom do kupé vešla jedna extravagantní slečna s velkým poprsím a blond vlasy. Se svým objemným kufrem zabrala další tři místa. Pánům v kupé zvlhly koutky. Šroubek se začal potit, ale pak si uvědomil, že by mohl přestat, protože by přirezl a už by se nedokázal odšroubovat.

„Tak co. Odsud se stejně nedostanu, tak co. Jenom tu reznu. Kašlu na to.“

Odšrouboval se a zapadl té dámě za výstřih, když si odkládala kabát. Slečna vydechla:“Ach!“

Šroubeček ovšem nečekal, že takhle ´zapadne´ a začal se vrtět. Pochopitelně to dámu začalo svědit a jala se vyslíkání nehledě na ostatní pány. Ti taky nevěděli, co dělat, jestli pozorovat okolní krásu, nebo si jí jako slušní lidé nevšímat. Rozhodli se pro první možnost. Slečna se postupně dopracovávala k podprsence, ale zastavila, protože si nešlo nevšimnout šesti párů očí bedlivě sledující její počínání. Odebrala se tedy na WC, pronásledována hlubokým povzdechem.

Na záchodě se jí podařilo vyndat onu součástku pevně zaklíněnou v předním úchytu své podprsenky a šroubek jí spadl do mísy.

„Tu máš, hajzlíku!“ a šlápla na pedál, čímž našeho šroubečka vypustila z útrob vlaku.

Čirou náhodou vypadl hned vedle jedné matky. Těžko řect, kde se tam vzala, ale byla tam. Šroubek se k ní s vypětím všech sil dostal. Zasunul svoji špičku do ní, a ještě se zamyslel. Celé ty dlouhé roky čekal na tuhle chvíli. Prožil toho mnoho, i to poslední dobrodružství přežil tak tak. A teĎ to mělo skončit.

Pomalu se do matky zašroubovával, ale nějak mu to nešlo. Ať se snažil sebevíc, prostě se nějak do ní nemohl dostat. Chudák, ten šroubeček nebyl šroubek - byl to VRUT!!!