Neobyčejný zážitek na sklonku fádního života předpisového televizního povaleče

Seděl v pohovce jako vždy. Sloní prdel vraženou mezi rozsezenými polštáři a hlavu opřenou o poslintaného ušáka. Skoro spal, pouze když se z blikající televize ozval umělý rádobysmích doprovázený pleskotem zmanipulovaných rukou zaplacených blbečků, pozvedl hlavu, pozadím se zavrtal do polštářů a tlustými prsty zajel do misky s popkornem. Podivným vypracovaným ladným pohybem jej dopravil do neoholené páchnoucí tlamy se zkaženýma zubama a pomalu, až rituálně jej za pohupování tučného podbradku rozmělňoval několika dosud zdravýma stoličkama. Těžce polknul a hmátl po láhvi piva. Když zjistil, že je prázdná, burácivě zaklel. Ještě že si jich, dřív než svou tělesnou schránku svěřil měkkotě pohovky, přinesl víc. Prázdnou odhodil směrem ke dvěma vypitým, na svůj další osud čekajícím flaškám. S břinkotem se setkala jejich křehká těla a svorně ležely vedle sebe v tajemném tmavém koutě napravo od nejdůležitějšího předmětu široko daleko – televizního stolku. Za modravého obrazovkového blikotání se daly do hovoru, avšak pro lidské uši neslyšného – jemného a křehkého skleněného hovoru. O čem se bavily se můžem dohadovat. Pravděpodobně o tlusťochově nelidském zacházení s vratnými obaly, to je však nepodstatné.

Tlouštík pravou rukou na tmou zahaleném stolku vedle křesla stěží nahmatal otvírák, kterým nacvičeným pohybem zbavil další láhev jejího víčka. Překvapená flaška se nezmohla na jinou reakci, než zlověstné zasyčení. Barbar odfoukl hořkou pěnu nenávisti vystoupivší z jejího hrdla a přiložil jej k odulým pyskům. S graciezí dlouholetého pivaře a předpisového televizního povaleče upil jí svěřeného zlatavého obsahu a dál se věnoval syntetické laciné televizní zábavě Petra Novotného. Po několika otřepaných skečích a opětovných salvách štěkavého průmyslového rádobysmíchu rádobyzábavní pořad končí za přitroublých grimas přitroublého blbečka. Pololežící zapocený lenoch v trenkách opět přikládá náustek své pivní lahve k páchnoucí díře do hlavy a několika mocnými natrénovanými loky sráží hladinu obsahu do poloviny.

Po několikaminutovém, tlusťochem se zájmem sledovaném reklamním bloku na obrazovku vystoupí hlasatel a oznámí začátek přírodopisného vzdělávacího pořadu o veverkách. Lenivá zpocená postava rozvalená v křesle si pomyslí něco nehezkého na adresu svých inteligentnějších zvířecích bratrů a po náročné mozkové operaci se jednomyslně a jednohlasně usnese na změně kanálu, a to na kanál sportovní, kde bude co nevidět začínat přímý přenos finále ligy mistrů, na který se už dlouho těší. Pravou rukou opět cpe do hlavy bílé beztvaré patvary vzniklé pukáním kukuřičných zrn, zatímco levačkou šmátrá po opěradle hledaje svátost nejsvatější – televizní ovladač. Po neúspěšném pokuse líně pootáčí hlavu směrem k předpokládané pozici ovladače. Avšak ovladač nikde. Asi jej neobratným loktem shodil na zem, kam se však díky nafouklému, batoh připomínajícímu bachoru nemůže naklonit, a ověřit si tak tuto domněnku. Obtloustlou nohou šmátrá po drobkama zasněženém koberci, avšak opět marně. „Tož kurva, to su jelen…“ Nezbývá nic jiného, než pozvednout se, naklonit přes okraj pohovky a kníknout bolestí v zádech. S v žuch přecházejícím dusnutím opět těžce dosedne do vlhkých, propocených a sesezených polštářů. Nemůže najít ovladač – důležitou to věc pro přepnutí kanálu na očekávaný fotbalový zápas z pohodlí zaprděné pohovky.

Co teď? Kam se ovladač poděl? Z této otázky mu vyschlo v krku a tak dorazil posledního lahváče. Má dvě možnosti, počítá. Buď bude sledovat dokumentární pořad o veverkách a přijde tak o fotbal, nebo začne namáhavě uvažovat o osudu televizního ovladače. Volí druhou, obtížnější, avšak v případě úspěchu slast přinášející možnost. Nezbývá mu však již mnoho času. Okamžik zahajovacího výkopu se nezadržitelně blíží.

Pokouší se systematicky uvažovat – což se mu ale díky vzrůstající nervozitě a značnému obsahu alkoholu v krvi moc nedaří. Začíná zběsile těkat očima po všech možných, k ovladače položení svádějících zákoutích setmělého pokoje. Zmatkuje. Dokonce si i se značným odfouknutím poposedne, přičemž už na obrazovce dovádí skotačivé veverky. Ježíši. Za chvíli to začne a on stále nenachází kýžený předmět, tudíž nemůže přepnout stanici na důležitý fotbalový zápas! Zmatkuje stále víc a rukama zbrkle přehrabuje věci odložené na stolku, mezi nimiž nachází i plesnivou ponožku strčenou do hrnku od kafe, a dokonce i zajímavější předměty, k nimž se řadí třeba i ten pornočasopis, který tak zoufale hledal včera večer. Teď však touží po něčem jiném a stále to nemá. Kriste. Ručičky na hodinách pověšených na zdi právě dosáhly deváté hodiny večerní, což znamená, že zápas byl právě započat! Nervózního fotbaluchtivce se chytají ty nejčernější obavy. Že by přeci jenom na ovladači sám seděl? Vrtěním zadnice se snaží najít jakýkoliv tvrdý předmět, snad zabořený v polštáři. Jeho sádelnatá necitlivá prdel však není schopná nic takového zaznamenat.

Nezbývá mu už nic jiného, než překonat všechnu lenost světa okamžitě nakumulovanou do jediného bodu ve vesmíru – jeho – a namáhavě se zvednout. Když tak na třetí pokus s bolestí učiní a konečně stojí na svých vratkých nohách, s nadějí vlastní děcku očekávajícímu kýženou hračku pod vánočním stromečkem se otočí ku křeslu.

Heuréka! Ovladač! S dravostí a obrovskou úlevou se po něm vrhne, avšak běda běda! V obtloustlých prstech mu zůstane pouze část ovladače! Ó bože! Ovladač jest rozsednut! Na padrť padrťoucí rozmačkán jeho snad tunu vážícím, sud připomínajícím tělem! Tlouštíkovi se podlamují nohy a s hysterickým výkřikem padá na kolena. „Proč?! Proč jen se to muselo stát?!“ Hlavou tluče do dřevěné konstrukce pohovky. Z čela mu stéká pramínek tmavé krve a ze špičky nosu kape na koberec. „Proč, proč, proč?!“ Stále se zoufale ptá a stále rytmicky tluče hlavou do dřeva. Až uhodí naposledy. S proraženým čelem se sesouvá na podlahu pod křeslo. Pod křeslo, které se stalo jeho nejoblíbenější hračce hrobem a jeho vlastním náhrobkem.