Mrtví přeci,jsou šneci všeci

Usínám, usínáš

temnotu proklínáš

Popírám,popíráš,

že mě znáš,

že se známe.

Ležíme a každý se ptá,sám v sobě,

je to námi?jimi?je to v době?

trápíce se tiše duše obě

Jednu noc v týdnu

Je mi tak skvěle,že bych se radši ani neviděl

(V jeho pyžamu)

Jednu noc,dvacet extází,bych si skoro záviděl

(skrze lví jámu

do níž jsme spolu

padali

padali dolů)

"Zdáš se mi?"

"Prosím?"

"Jestli se mi zdáš."

"Nezdám,dívej." pohladím jí

"To se zdá taky,když se zdá, že se to nezdá.."

"Krásná věta." usmívám se

"Mohl by to být klidně sen.Vím o tom jen já a ty.V noci.

                                                                                               Ráno se probudím a ty tu nejsi."

"Postel je prázdná." přikyvuju

Co kdybys umřela?

Přišel bych zase,jednou ve čtvrtek,ve středu

Zaklepal bych, bylo by mi otevřeno

Na rtech Tvoje jméno,hledal bych Tě

Louče napadaly do vody

A fialoví šneci  pořádají závody

Na ledu

Ve středu kde jsi?

                                   mrtvá mrtvá mrtvá mrtvá

Tak mrtvá tedy?

Praskly ledy

a šneci napadali do vody, v níž stále hoří utopené louče..

Jsem vyjevený jak na aktem stojící maminčin klouček

Sedám si na postel, na níž jsem lehával

Líbám šaty, jež jsem ztrhával

Ve středu

Na ledu

Přišla obleva

Od rovníku a

                    trvá trvá trvá trvá