Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTužkou...
29. 01. 2005
6
0
2681
Autor
Lunka
Když smutek a tíseň v duši mám,
tak tužku sobě pojímám.
Jen tiše po papíře šustí
a chybný tah mi neodpustí.
A jak myšlenky mi hlavou bloudí,
tak tužka obrazy mé duše loudí.
A já jí je přenechávám
a ulehčuji svojí mysli,
nač dělat si zásoby syslí.
A tak spolu souzníváme,
žijeme v symbióze.
Já vyprávím o své touze,
ona o obloze...
"A jak myšlenky mi hlavou bloudí,
tak tužka obrazy mé duše loudí..."
T**
A jak myšlenky mi hlavou bloudí,
tak tužka obrazy mé duše loudí.
A já jí je přenechávám
a ulehčuji svojí mysli,
nač dělat si zásoby syslí.
Pěkně vyjádřené. "Já vyprávím o své touze, ona o obloze..." - Tyto verše mi připomněly "automatickou kresbu" - sama tuto techniku nebo lépe řečeno, způsob vyjádření neznám, jenom jsem o tom slyšela...
TIP
tužku sobě pojímám - ehm...
to zas ten konec s tím "ze" a o obloze je skvělý
malinka_hvezdinka
29. 01. 2005Mala_Princezna
29. 01. 2005
První polovina se mi zdá být dost vynucená ohledně rýmů, ale jinak celkově vyzní dílko docela dobře