Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sednesni den
Autor
radhek
Nejprve se zadívám do nebes. Skládám obrazy ze slov. Poslouchám symfonii ticha a rozhlížím se kolem sebe. Ohlížím se za sebe, zdali nepotkám přítele. Asi se mi schovává. Už nějaký čas jsem ho nespatřil. Zpěv ptáků předznamenává další jarní den. Sychravé počasí proniká do lidských schránek, aby se ohřálo a získalo naši tvář. Pobíhám kolem svého těla a snažím se nemyslet na ranní probuzení. Budík byl nařízen na sedmou hodinu. Aniž bych čekal na pronikavou zvukovou ozvěnu, raději celou noc obracím oči na hladký povrch bíle vymalovaného stropu a nechám hlas budíku pronikat do sluchových orgánů. Musím se ráno probudit a odejít s tebou do práce. Odnést tě na místo, odkud by jsi se nechtěl vrátit. Pomoc mi zapomenout na dnešní večer. V ústech se ozývá pachuť předchozího dne. Neváhám pozvednout láhev a trochu obsahu pozřít. Dva skromné výdechy a mohu pokračovat v oblékání. Večery si připomínám před smělými vstupy do nečitelných světů, abych nemusel předstírat, jak pozorně vplouvám na místa určení. Neboť chvilková dezorientace probouzí spícího přítele. Který ten den ráno nemohl usnout a odejít se mnou. Oblečen do světle hnědých manžestráků a žlutě vykrojeného trička do tvaru V. Zavřel jsem dveře, neobešlo se bez přátelského gesta ranního pozdravu přátelství. Trvalo mi několik minut, teď vím, že hodiny odbíjely do pochodu smutnou píseň, abych se dostal před budovu. Do ranního šumu, plnící se ulice. Lidé odněkud, lidé donevidim. Slunce si proráželo cestu ze zachmuřené oblohy. Paprsky se zrcadlily nad hladinami často se objevujících kaluží. Dláždily chodcům výplně chodníků. Vyvolávaly zoufalé sténání vnitřních pocitů neodhodlanosti. Švitořivé pustošení domnělých prožitků zoufalého rána. Nevzpomínám si, jak se ocitám zpět na své židli a popsat jeden ze svých zážitků. Není mi lhostejné pokračování, věřím, že si vzpomenu na jediný důvod neposlušnosti a pokusím se o nápravu, pokud mi dovolíš. Procházím chodbou a zdá se mi příliš dlouhá k vysněném konci. Snad konečně vyhlížím z venkovních dveří a rozhlížím se do mrazivého počasí. Rozloučím se svým spolubydlícím a poprvé vkročím