Uvědomme si jak mohou zdánlivě maličkosti ovlivnit život člověka.

Jednou jsem se navečer procházel po našim městě a říkal si, zda to, že potkám nějakého, ať už známého nebo cizího, člověka, dokáže změnit jeho, nebo můj osud. A muže to být i třeba jenom pohled z očí do očí. Nebo více realisticky; budu nešikovně stát, on o mně zakopne a zlomí si nohu. Nebo něco řeknu a někdo z tohoto výroku napíše citát, či příběh. Nebo to změní celý způsob jeho dosavadního života. Ano jistě by se dalo říci že je to pouhé střetnutí náhod, ale jsou to věci které mohou člověka úplně změnit. Snad nejlepší příklad mě napadá na jednoho mého přítele, se kterým jsem chodil na nástavbu. Říkali jsme mu surově „Mongol“. Byl velmi vysoký a velice hubený až vychrtlý a to tak, že se neudržel pořádně na svých vlastních nohách. Stávalo se mu dokonce, že při chůzi upadl. Kvůli své váze a výšce musel jeden čas chodit i na rehabilitace. Pocházel ze sociálně slabší rodiny a také to nebyl žádný krasavec. Nikdy žádnou dívku neměl. Bál se jich a spíše se jim, jako i nám, vyhýbal a chodil raději těsně u stěn, snad aby se skryl a nebo se vyhnul fyzickému kontaktu. Ve škole kde byl před tím, než-li přišel k nám byl dost od svých spolužáků šikanován. Byl dokonce i pověšen za nohy z okna. Myslím že období na této škole poznamenalo nejvíce jeho psychiku. Ale pak přišel k nám. A i když jsme viděli že je jiný než mi, vzali jsme ho mezi sebe. Stal se členem naší bandy, kterou tvořila celá naše třída + pár dalších lidí. Nezáleželo na tom kdo jak vypadá a jaké má názory, jak se chová. Ruku v ruce šli spolu křesťané antikristi, diskofilové, anarchisté i nazi skinheadi, metalisti, skejťáci,…. Samozřejmě než-li jsme ho poznali byl terčem našich vtípků. Ale časem jsme ho začali chápat. Až jsme dospěli k tomu, že zněj spadl ten původní strach a on dokázal vzdorovat, dokázal se bránit. Pochopil, že s námi je v bezpečí, že může některým i věřit. Vypil své první pivo v životě, na fotkách už nestál v koutě, jakoby k nám spíše nepatřil. Pochopil, že za ním stojíme. To byla asi největší přeměna člověka, myslím v kladném slova smyslu, kterou jsem za svůj život zažil. Držím ti v životě palce Martine! Další příklady uvedu spíše ve stručnosti: Nekuřák začne v raném mládí, díky svým přátelům kouřit, a umírá za čtyřicet let na zhoubnou rakovinu plic. Abstinent se díky stresu stává alkoholikem, který nedokáže uhasit svou věčnou žízeň. A umírá na nemoci způsobené přílišným konzumováním alkoholu. Jsou to věci spojené s rozvojem a vývojem člověka a celé společnosti. Vezměme si třeba rozchod dvou sebe milujících lidí. Jedna osoba řekne druhé něco a ani netuší, že věc kterou řekla, je pro druhou osudovou, nebo se jeho život vyvine úplně jinak, než-li by se byl vyvinul, bez rozhovoru s první osobou. A tává se to denně, každou hodinu, každou minutu. I když vím, že s tím nemůžeme stejně nikdo nic udělat, snažme se alespoň zamyslet nad tím jak se dá slovem zamávat s celým osudem člověka a snažit se být k sobě ohleduplnější.

---