Nevážně o včerejším večeru

Jsem brejle ulepená slepá

a jestli mám nazvat ten dnešní pocit

jmenuje se náruč, kdepak, náruč může vzbuzovat

chlípné pocity, a láska je zprofanovaná

svíčka okapaná na svícnu z láhve piva

ano, tak, sama, sama

mládenci, ti všichni

kterým k boku je

přilepená dáma

mi nosili piva

Karla a Mína, ba i Jana

se usmívala, ženské jsou solidární

ne, že ne, Eduard, který mi mává

se staral o mého syna na táboře

to bylo synovi pět let, milovaný maskot

hračka, jeho jediného koupali

v kuchyni v teplé vodě, když jsme tam přijeli

nad pecí slavobrána synových triček a ponožek

práno tak nějak kolektivně, do zaprana

do laskava, a Vojtěch, který mi uklidňuje

hysterického čokla, ještě dnes kontroluje

synův prospěch ve škole

a mívá na mou věru

trapnější proslovy o morálce než já

a to je mu něco slabě přes třicet

a k tomu muzika, sladký bluegrass

oh my sweet Susan, láska je dráááma

někdy v hospodě uprostřed těch lidí

se kterými jsem leckde mokla

leckde jsem zpívala

na hospodských stolech

jó, já bejvávala živá

leckde jsem spala

s hlavou u hnízd sršáně

leckde jsem dech zatajovala

někdy v zátopách piva

a hudby a pus z pod fusa

se vskutku necítím tak osamělá.