Co kazí českou mládež

Co kazí českou mládež?

  „Dítě; roztomilé pachole, které se kolem vás batolí. Dítě, to je taková střecha, co sklene tu pohodu!“

  Ano, dítě je ten největší dar, který může člověk na světě dostat, tak to tedy mnoho lidí tvrdí. Ten pocit, že vše dělá podle vás, učí se to, co u vás uvidí. Napodobuje věci, které pozoruje doma. Je to takový váš menší odraz v zrcadle. A ta hrdost, že je jenom vaše! Ale přesto se někdy stane, že z těchto batolících se střech vyrostou darebáci, narkomani, tuneláři a podvodníci. Proč?

  Ne každé dítě se narodí do dobře fungující rodiny. A bohužel některé děti nevyrůstají tam, kde je obklopují láskou. Ale všechny ty hodné batolata, hyperaktivní předškoláci a melancholičtí ratolesti se jednou stanou dospělým člověkem. O tom, jak se budou v dospívajícím věku  vyvíjet o tom rozhoduje v podstatě skoro celý svět. Rodina a nejbližší společnost samozřejmě nejvíce, ale také media, časopisy, kultura, televize…vše.

  Domov teanegra je jeho nezbytný a záchytný bod od kterého se jednou odrazí při výskoku do světa. Každý rodič ve své již malé „ střeše „ vidí křehké neviňátko, které jednou bude to nejchytřejší, nejlepší, nejkrásnější……Postupem času, kdy v něm uvidí skrytou pravdu, buď bojuje dál nebo to jednoduše vzdá. Ti zbabělci tím však udělají první krok k tomu aby, jednoho mládeže na světě zkazili. Neuvědomují si však, že většinu špatností, které se mu na jeho dítěti nelíbí, je pravděpodobně hlavně od něho.

  Lidé se diví, co to ta mládež dnes předvádí, jak se chová…Zejména ale, neberte to jako urážku, u starších generací to tak je. Pro ty bývají mladí nezodpovědní, líní, neslušní a nevychovaní hulváti. Ale kde to tedy, my mládež, bereme? Kde nacházíme vzor našeho špatného chování? To co předvádíme musí mít přeci někde kořeny. Malý klučina si přeci také poprvé sám od sebe zuby nevyčistí, až po té, co to tak udělá máma nebo táta. Až ho to naučí. Co nás to tedy kazí?

  Žádný adolescent neudělá nic o čem by předem neslyšel, někde to nezpozoroval…V čem by neviděl žádnou zábavu, motivaci, záměr… Těžko ho to napadne, že? Ale proč tedy mladý nezletilý hoch vstoupí do vozidla, s otcovými klíčky, nastartuje a odjede do pivní restaurace, kde se opije. S lidoopem opět sedne za volant a v nejbližší zatáčce srazí nic netušícího cyklistu?

  Jeho otec je sám velmi opatrný řidič, matka nevlastní řidičský průkaz a nikdy za volantem neseděla. Tak to snad viděl u svých kamarádů? U svých nezletilých kamarádu?! Tak proč jim nic neřekl? Byla by to přeci pro něj možnost, jak ze sebe udělat hrdinu. Nebo že by se poučil z filmu? Potom mu ale chyběla zbraň.

  Inu, možností je dost, jen si vybrat. Ale otázka, co nás kazí, je stále nezodpovězena. A také dlouho zůstane v mezích utajení. Každý člověk totiž odpoví jinak, s jiným názorem a myšlenkou. Neexistuje totiž přesná odpověď a přesto by se dalo říct, že vše a všichni.

             V mých myšlenkách zaujímá první pozice bezesporu televize s podivnou společností a špetkou rodiny. Když se totiž „ človík „ s nestálými myšlenkami a city podívá na film, kde vítězí zbraně a bez nich by nebylo spravedlnosti a pravdy. A kde musí vždy zemřít alespoň jeden člověk, jinak se nenabude cíle…Co si má myslet? Že podvody a lži jsou něco, co láska a vlídné slovo vždy přemůže? Že dobro vždy zvítězí nad zlem? Ale to bohužel taky tak vždy není. A když se po zhlédnutí akčního trháku zeptáme maminky nebo tatínka, tak se dočkáme jen toho, že zbraně jsou fuj, že lhát se nemá a že dobré a milé slovíčko vždy nabude úspěchu. V novinách si pak přečteme pravý opak a nakonec zjistíme, že od každého kus pravdy jest.