SVĚTOVÁ JEDNIČKA

Sedím ve školní lavici a jako vždy se mi chce spát.V očích ještě čpí silný zápach pivovarů, klubů, hospod, hern a barů…Dneska se mi však chce spát ještě o trochu víc než je obvyklé a jak se tak dívám kolem sebe, nejsem sám.Z polobdění mě náhle vyruší vibrování mého telefonu.Proto zprudka vstanu a ptám se:

“Mohl bych jít na záchod, paní profesorko?“.Ta kývne hlavou a řekne:

“Příště to zkus latinsky“.

“Sine íra.“vystřelím automaticky a bleskurychle vyletím na chodbu.Zvedám mobil a ptám se:“Prosím?“.

“Ahoj Vojto, byl by si tak hodnej a došel po škole do školky pro Vendu?Jsem unavená a chce se mi spát“.

“No jo“.Pípnu sklesle a zoufalá naděje, že mi volá nějaká faninka mizí ve víru splachujícího se hajzlu.Po škole si zajdu pěkně na internet, pobavím se a bratříčka nechám ve školce vykvasit tak do půl pátý.Sám se zasměji svojí škodolibosti a pobaveně se vracím zpátky do třídy….

            Těch šest hodin uběhlo díky mé únavě docela rychle a dvě hodiny „zábavy“ na internetu ještě rychleji.Otvírám dveře od školky, nazuji si návleky a mžouravým krokem vylezu s velkou námahou schody.Jelikož si nikdy nepamatuji do které třídy bratr právě chodí, zaberu za kliku od prvních dveří.Zamčeno.Kouknu na dveře a vidím velký nápis:“Žabičky jsou v ježečkách“.To mi řeklo hodně...pomyslím si.Proto se zeptám prvního člověka, kterého vidím:“Prosím vás, nevíte kde je Vašík?“.Paní s předloktím tlustým jak mé stehno a s kostičkovanou zástěrou mi odpoví:“Nevím Vojtínku, zkus to v druhém patře“.Zřejmě kuchařka, kterou si ze svých dětských let nepamatuji…Běžím do druhého patra, kde si pro změnu přečtu, že žirafky jsou v motýlcích, myšky v beruškách a…podobný protisměr udávající píčoviny.Už to mám sto chutí zabalit, když v tom mi hlavou náhle probleskne, že děti touto dobou fasují svačinky.

            A tak jsem šel do jídelny, vzal si bratra a zároveň byl vykárán za neudržování čistoty.

„Ahoj Vášo, tak kterou máš skříňku?S autem, barákem, nebo sluncem?“

Váša nic neřekl a hodil po mě ze skříňky se sluníčkem čepici.

Usmál jsem se a řekl mu, ať si sundá bačkůrky a tepláčky, neboť jsem si vzpomněl na mámu jak říká:

“Buď ne něj hodnej“.

Vášu to nedojalo a tak vzal bundu, mrsknul jí po mě a bylo mu úplně jedno, že se válí ve špinavé louži roztálého sněhu.

„Proč to děláš, hajzlíku?!Jestli nebudeš rychle oblečenej, tak nepudem do cukrárny!

Bratřík po mě hodil svetr a ještě víc mi dal najevo, že na mě kašle, protože ví, že do cukrárny půjdem stejně…

Když jsem na něj navlík všechno, co na něj máma ve strachu před zimou dala, tak jsme teda šli do cukrárny. 

            „Kterej chceš dortík?“zeptám se ho

„Ten hnědej tamhle“.ukáže prstem a usliněnou pusu našpulí na sklo od vitríny .Prodavačka dělá že ho nevidí.

„Prosil bych dva sachry, každej na jeden talířek a k tomu jednomu mi dejte ještě špičku“.

Sednem si ke stolku a já zpozoruji na bratrově tváři slzy jako hrachy.

„Co ti je?“

Po delším lámání odpovědi, jsem se dozvěděl, že nechtěl hnědej sachr, ale hnědou roládu vedle.Protože mám sachr rád a protože jsem chtěl zrovna hrát roli“bratra vzora“, tak jsem mu jí koupil.

Chvíli tam sedíme.Zrovna když hluboce dumám nad tím, proč jsem byl v životě v cukrárně jen s bratrem a ne s nějakou něžnější bytostí, tak se mě Váša zeptá:

„Ojto, že se neřiká do piči?“nad tím dumal on…

„Ne, Vášo, to se neříká.Je to moc ošklivý slovo!“hned mě napadlo, že jestli to řekne doma, tak jsem první podezřelý učitel..

S autíčkem v ruce táhnu konečně bratra domu.Je to dost namáhavé, protože je líný a na mou ruku se věší seč může.Ví že ho nepustím.Dole v baráku mu řeknu:

“Kdo bude nahoře dřív, vyhrál a bude světová jednička.“chci, abych ho nemusel vláčet až do třetího patra..

„Nezávodím!“poví mi.

Vím, že nahoře chce být stejně vždycky první, proto udělám na oko tři svižný kroky, aby se harant rozběh.

Stalo se, to co jsem očekával.Váša už běží rychle nahoru.Dívám se jak mizí v zákrutu schodiště a najednou se ve mně probudí soutěživost a taková ta chlapská pýcha.A tak se rozběhnu a za pár vteřin ho předhoním.

On začíná brečet a smutně naříkat…

Proto musím těsně před cílem“zakopnout o schod“, aby mohl vyhrát, a abych mu mohl říct, že je

„světová jednička“.

*sine íra – beze hněvu