Prosincová

Místo sněhu zase pršelo

tak trochu do kávy

a do úsměvu

a falešně

Měla být přece zima

a místo toho

smích

Jen kousek dortu a slova

pláňata

tak blízko  u plotu

že je kolemjdoucí na dřeň osahali

už pouhým pohledem

- Je mi uvnitř příliš

ticho -

zašeptala Barbora

ta, co byla svatá

A trvalo dlouho

to jak se všichni báli

dýchat

aby nerušili svátky

a útěky za zdi věží

kde se mu tak dařilo

Až se zdálo

že nikdy nevyjde

a ani slunce ne

Poslední den roku

měl ale jiné plány

Některé věže

se nenávratně zřítily