Fantasia Danone

Sedím u počítače a vychytávám zákeřné úskoky pana Gatese, které servíruje světu na zlatém podnosu a nad nimiž s kolektivem Microsoft strávili jistě nejeden veselý pracovní den. Mimochodem: Doufám, že se ti dobře spí - Bille! Nedávno mi přítel vysvětloval, jak to vlastně je s úsměvem milionářů a miliardářů. S každým dalším nabytým milionem se jim prý lehce pozvednou koutky úst. Miliardáře tato křeč už neopouští.   

Honila mě mlsná.

Znáte to. Nemáte konkrétní představu, ani zužující okruh; sladké, slané, kyselé a tak jdete slídit do ledničky nebo spíže. Tak copak to tady máme? Nastrouhaná mrkev a jablka s citrónovou šťávou. Hm, dobré, ale to není to co hledám. Žampiónová polévka? Také nepohrdám, ale kdo by se s tím ohříval. …a hele Fantasia. Copak to je? Vypadá to zajímavě a očima se přeci jí především.

Umělohmotná vanička rozdělená na jednu větší s bílou hmotou a menší s čímsi červeným. Raději si to přečtu. Jogurt a višně. Složení? Kromě přírodně identického barviva E 163 se také jeví uspokojivým. To by mi snad nemělo ublížit. Táhnu, za důmyslně nepřilepený označený roh víčka a ze zvyku jej olizuji. Hm… dobré je to. Jogurt, už sám lehce přislazený a višňová marmeláda se jim také povedla. Přirozená inteligence radí; sklopit vaničku s marmeládou do jogurtu a zamíchat. Teorie zvládnuta. Až sem vše v pořádku.

Název výrobku nezvolila firma Danone věru bezúčelně a dala spotřebiteli prostor jej plně rozvést. Objektem však není milá vzpomínka nebo veselá historka, ale višně

Ohýbám menší vaničku, aby se obě složky smísily. Zrada! Marmeládě se do jogurtu nechce. Byli spolu asi příliš dlouho a ponorková nemoc přichází tiše – bez varování. Pokouším se tedy višním pomoci mačkáním vaničky. Nic. Zkouším to tedy lžičkou, ale ohyb má tvarovou paměť; vrací se do původní polohy a vyškrábaná marmeláda se roztéká po okrajích. Znovu používám jazyk. Podařilo se jen zčásti a mě je líto zbytků, kam se lžička nedostala. V této fázi bych se nato mohl sice už vykašlat, ale přeci to nevzdám! Jak tedy? Prstem? To se mi nechce. Jazykem? Zjišťuji, že konzumace tohoto výrobku se bez jazyka prostě neobejde. Šmejdím jím v rozích a připadám si… no, přinejmenším zvláštně a snad i trochu dětinsky. Na veřejnosti bych si to netroufl; vypadalo by to nenažraně  a nechutně.  

Vzkaz firmě Danone: Na výsledné směsi jsem si skutečně pochutnal – všechna čest. Vytýkám však formu dodání. Nabízíte-li višně s jogurtem, tak si laskavě neulehčujte práci. Vy to máte za chvíli a já tím strávil minimálně 3 minuty (nepočítám vylizování). Když mám chuť na sladký bílý jogurt, koupím si ho. Když mám chuť na višňovou marmeládu, koupím a namažu na rohlík. Mám-li chuť na jogurt s višněmi CHCI TO DOHROMADY!!! Děkuji.

Epilog

        Manželka se vrátila z nákupu a na monitoru byl tento fejeton. Má takové divné způsoby – číst moje věci.

„Já si vždycky naberu jogurt a pak trochu višní. Zkus to. Je to fajn.“

Ještě že ji mám. Na všechno má totiž řešení. …a já jsem asi úplně blbej, když si nedokážu poradit ani z Fantasií .

„V pořádku miláčku. Já to prostě rád dohromady. Ohřeješ mi trochu té žampiónové polévky, prosím?“