Finální střetnutí

Algor stál na skalní rozsedlině, kuši v rukou, a vyhlížel nepřátelskou armádu, která se každou chvíli měla objevit dole v průsmyku. Konečně měl po veškeré té bitevní vřavě čas popřemýšlet trochu nad svým osudem, který ho zavál do této války. Byl obyčejným rolníkem, když ho před třemi lety lapili verbíři Modrého Čaroděje. V Čarodějově pevnosti se naučil bojovému umění a pak byl s jemu podobnými rekruty vyslán bojovat proti Červenému Čaroději. Válka obou mágů zmítala zemí již patnáct let a vysávala ze země veškerou sílu. Algor přemýšlel o tom, co slyšel od starších bojovníků: že Čarodějové kdysi byli přáteli a zem žila v míru. Co způsobilo jejich nynější boj? Pouze bohové vědí ... "Jenom doufám, že se jim nic nestalo," prohlásil Šprýmař, jeden z Algorových přátel. Narážel tím na to, že nepřátelské jednotky se ne a ne objevit. Plán nynější akce byl následující: jediným průchodem do území Modrého Čaroděje byl zdejší průsmyk, a proto zde netrpělivě vyčkával Algor a jeho spolubojovníci, připraveni svrhnout balvany a vařící smůlu dolů na nepřátelské vojáky. Vtom se na obzoru objevil osamělý jezdec. Jel směrem z nitra území Modrého Čaroděje a zoufale pobízel svého koně ve snaze jet co nejrychleji. "Poplach! Napadli Ceorn!" zařval osamělý posel. "Jak se tam jen mohli dostat?" přemýšlel Algor. Odpověď přišla vzápětí: "Byli to letci na Pegasech!" Takže dobyli Pegasii, zemi okřídlených koní! Čekání v průsmyku bylo zbytečné! Nyní se vojsko musí co nejrychleji stáhnout do vnitrozemí, aby chránilo Modrý palác, pevnost Modrého Čaroděje. Algor slezl ze skály ke svému koni a začal cválat do vnitrozemí. Tu náhle nad nimi přeletěl letec na Pegasu a shodil na zem jakýsi světélkující poprašek. V tu ránu začali ze země vylézat kostlivci a vrhli se na vojáky "To je magie Wyrnu! Dobyli Wyrn!" zakřičel někdo. Bylo jasné, že teď už nepřátelům v dosažení Modrého paláce nikdo nezabrání. Algorovi se zázračně podařilo proplést se mezi kostlivci. Zamířil směrem k centru říše Modrého Čaroděje. "V okolí Modrého paláce jsou elitní jednotky, které jej určitě ubrání." utěšoval se Algor. Ovšem pouze za cenu obrovských ztrát. Ale kolik lidí již zahynulo v této válce čarodějů... Konečně Algor dospěl k paláci. Jeho kůň již byl vyčerpaný a nemohl dál. Algor sesedl z koně a pospíšil si k hlavní bráně. Bránu otevřel starý voják, příslušník elitních jenotek. "Zastavili jsme je! Ti nám dali, letci na Pegasech! Všechny elitní jednotky jsou zdecimovány, zbývá nám jen pár mužů, ale odrazili jsme je!" Algor si oddechl. "Náš pluk, který vyčkával v průsmyku, se už sem blíží, ale zastavili ho kostlivci vyvolaní wyrnskou magií!" "Takže dobyli Wyrn!" "Ano." Vtom jejich rozhovor přerušil strážný: "Blíží se druhá vlna útočníků! Zachraň se kdo můžeš!" Na nádvoří již začaly zhora dopadat šípy, kameny a ohnivé koule. Za několik málo minut nezbylo v Modré pevnosti ani živáčka, nepočítaje v to lidi v Modrém sále - centru moci Modrého Čaroděje. Jezdci na Pegasech začali přistávat a vrhli se do chodeb paláce. Dveře Modrého sálu se rozlétly a dovnitř vpadli vojáci Červeného Čaroděje. Algorovi, který se do Modrého sálu stáhl, přeběhl mráz po zádech. Co ho čeká? Otroctví? Smrt? Modrý Čaroděj povstal. Z brány náhle vyšel jeho protivník Červený Čaroděj. Došli až k sobě. K úžasu všech přítomných si podali ruce. "OK, takže tentokrát jsi vyhrál," prohlásil Modrý Čaroděj. "Chceš odvetu, brácho?" zeptal se Červený Čaroděj. "Ne, už mě to nebaví, nehraju!"

---