Pohádka končí ...

Kam jdeme? Ty vyber jednu z cest. Já ráda se nechám tebou do ztracena vést. Kam jdeme, když noc nemá žádné břehy. Já jsem tvoje Popelka, nosím střevíčky z něhy. Však nezapomeň, že půlnoc je už za chvíli, v očích slzy a řasy jako motýlí, jen střevíček ti v ruce zůstane. Malý a něžný jako pro panenku, díváš se na něj vždycky, když jdeš spát, svou Popelku jsi náhle ztratil a najednou sám nevíš, co bude dál. Jen bolest a beznaděj tě dlouhou nocí provází. Jsi sám - za jedinou chybu láska tvojí Popelky teď do tmy odchází.

---